Přemluvil jsem bábu

Byl jsem dnes u mojí 77-leté babičky kvůli jistým záležitostem. Když už jsme byli spolu, ptal jsem se, koho bude volit. Babička odmítala jít k volbám s tím, že už je na to moc stará a že to nechá mladším. Několikrát jsem se k tématu voleb potom ještě vrátil a vždy na babičku mírně zatlačil. Nakonec jsem babičku doopravdy přesvědčil a udělali jsme si malou procházku k urně a zpátky. A víte co? Myslím, že babička byla nakonec ráda, že tam šla.

Letošní volby jsou zajímavé přinejmenším dvěma věcmi.
Zaprvé to je nečekaně silný nástup nových stran, čímž nemyslím jenom TOP09 a VV, ale i SPOZ, Suverenitu nebo pro mě nečekaných 0,80% pro ČPS. Tyto strany očividně posílily na úkor současných vládních, což poznamenalo především ty menší (KDU-ČSL a SZ), které se tak přes 5% hranici nedostaly. Mrzí mě to za obě. Zelené vakuum sice cítit přímo nebudeme, postupné ozeleňování státní legislativy ale končí a to je velká škoda.
Druhou – pro mě zajímavou věcí je potvrzení faktu, že volby nemůže vyhrát ten, kdo nemá peníze a pozornost médií. Neznám sice nikoho, kdo by měl rád Paroubka, přesto ČSSD se svými 300miliony (přiznávají 200M) získala nejvíc hlasů. V médiích nejvíce přetřásaná TOP09 měla zase svoje místo v parlamentu právě podle médií jisté již třičtvrtě roku zpátky. Od té doby se o nich mluvilo takřka neustále. Když to opět porovnám se SZ a jejich 3milionovým volebním rozpočtem, není se čemu divit. Taková strana podnikatelskou a tudíž i finanční podporu získává těžko.

No co už. Jdu přetrpět další čtyři roky a ronit zelené slzy :-).

5. V melodiích

Poslouchejte.
Poslouchejte hudbu. Poslouchejte hudbu, která Vás baví a líbí se Vám. Nevažte se jen na rádio. Hudbu si vychutnávejte, nepouštějte ji jen jako pozadí, ale nechejte si chvíli, kdy je hudba tím hlavním.
Nepřijímejte hudbu jen pasivně, ale zpívejte si. Nestyďte se a zpívejte si i na veřejnosti a před ostatními. Nejde o kvalitu, ale o vlastní pocit štěstí. Zkuste si vytvořit vlastní slova, melodii, vlastní písničku. Bavte se hudbou.
Kolem je spousta zvuků a je neobyčejně zajímavé je objevovat. Při troše fantazie v nich lze najít rytmus nebo melodii a pokud se spojí, dostávají zvuky kolem nás úplně nový rozměr. Zajímavé je pozorovat chůzi jiných lidí. Každý ji má jinou a i v ní se skrývá rytmus a krátká osobní melodie.
Poslouchejte a bavte se zvuky :-)

Stop kouření!

Jo, jo, vím, proti kouření jsem se ohrazoval už několikrát. Naposledy nejspíš tady. Pokud se mám tedy opakovat, pak ať je to co nejkratší. Jen máloco je hloupější než platit za to, abych si mohl úmyslně poškozovat zdraví dýcháním kouře přes molitan.
Každopádně důvod dnešního opakování se je jinde. Když už kuřáci chtějí kouřit, ať tím ubližují jen sobě. Kouření na veřejnosti by u nás mělo být zakázáno. Velká část ostatních zemí Evropy už to pochopila, teď je řada na nás. Podpořte svým hlasem petici proti kouření na veřejnosti. 6slov a pár kliknutí Vás stojí jen pár sekund a přitom mění svět. Za aktivní občanskou společnost!

Ještě zpívám, ...

… ještě jsem tady. Nicméně musel jsem si život více strukturalizovat, stále častěji dýchám podle seznamů toho, co mám udělat. Tyto seznamy se bohužel více rozšiřují než naopak.

Neresuscitoval jsem. Včera vedle mě na ulici upadla paní a několik sekund nehybně ležela. Teprve když jsem k ní doběhl, začala se se smíchem zvedat. Ještě že tak. Měl jsem ze sebe ale dobrý pocit, věděl jsem, co dělat. Ve snu to pak ale bylo horší. I tam mi zkolabovala paní a mně se nedařilo vymačkat na mobilu kombinaci 112. Reflektovalo to pár dní starou situaci, kdy jsem půjčil mobilní telefon jednomu cukrovkáři a ten nebyl schopný vymačkat číslo svého otce a nakonec ho ve stresu nedokázal ani vyslovit, ačkoliv ho znal.

Dnešní noci se mi také zdálo o boji s mafií*. Rvačka ale měla podobu baletu a nakonec to byla spíše akrobacie než co jiného. Včera večer jsem byl totiž v Janáčkově (národním) divadle na Carmen (balet). Ačkoliv samotný tanec mě nenadchl tolik, jak jsem čekal, choreografie a práce světel byly výborné.

A ještě jedna věc ze včerejška je zajímavá – vyzkoušel jsem si sportovní badminton a je to výborná zábava. Mít víc času, věnuji se mu pravidelně. Tak třeba o prázdninách.

Jinak poslední dobou přibývají povinnosti do školy. Zpětně se na sebe zlobím, že jsem si dal dvojnásobný počet předmětů, než jsem musel. Studuji zdravou stravu – co jíst, co nejíst, proč a jak to odborně doložit. Spoustu času zaberou skautské přípravy a plánování. Lektoroval jsem svůj první Fair Trade workshop na téma voda. Myslím, že se to povedlo. Díky patří Tesákovi za výborné partnerování. S tanečním souborem nasmlouváváme nová vystoupení. Nestíhám pořádně francouzštinu, žonglování, jógu, parkour, posilování ani uměleckou tvorbu a o plavání si můžu nechat jenom zdát.
Blog je v depu.


*Celá zápletka je trochu složitější. V jednom městečku byla továrna na automobily. Jenže všechno, co vyrobili, koupil místní boháč, který to považoval za dobrý vtip. Pracovníci továrny ale chtěli vyrábět pro lidi a ne pro člověka. Aby boháče naštvali, vyrobili auto, které mělo délku jako Smart, na šířku bylo jen pro jednoho člověka a výšku mělo jako doubledecker. Boháč jej bez přemýšlení koupil. Auto bylo ale natolik nestabilní, že v takřka každé zatáčce spadlo na bok a museli ho zvedat. Získalo přezdívku Plácačka na mouchy. Představa plácání much autem mě natolik rozesmála, že to vzbudilo nejen mě, ale i spolubydlící Gabču. Každopádně líbí se mi vize, kdy chudí zvítězí nad bohatým nenásilně, a to tím, že ho zesměšní ve stylu císařových nových šatů.