… ještě jsem tady. Nicméně musel jsem si život více strukturalizovat, stále častěji dýchám podle seznamů toho, co mám udělat. Tyto seznamy se bohužel více rozšiřují než naopak.
Neresuscitoval jsem. Včera vedle mě na ulici upadla paní a několik sekund nehybně ležela. Teprve když jsem k ní doběhl, začala se se smíchem zvedat. Ještě že tak. Měl jsem ze sebe ale dobrý pocit, věděl jsem, co dělat. Ve snu to pak ale bylo horší. I tam mi zkolabovala paní a mně se nedařilo vymačkat na mobilu kombinaci 112. Reflektovalo to pár dní starou situaci, kdy jsem půjčil mobilní telefon jednomu cukrovkáři a ten nebyl schopný vymačkat číslo svého otce a nakonec ho ve stresu nedokázal ani vyslovit, ačkoliv ho znal.
Dnešní noci se mi také zdálo o boji s mafií*. Rvačka ale měla podobu baletu a nakonec to byla spíše akrobacie než co jiného. Včera večer jsem byl totiž v Janáčkově (národním) divadle na Carmen (balet). Ačkoliv samotný tanec mě nenadchl tolik, jak jsem čekal, choreografie a práce světel byly výborné.
A ještě jedna věc ze včerejška je zajímavá – vyzkoušel jsem si sportovní badminton a je to výborná zábava. Mít víc času, věnuji se mu pravidelně. Tak třeba o prázdninách.
Jinak poslední dobou přibývají povinnosti do školy. Zpětně se na sebe zlobím, že jsem si dal dvojnásobný počet předmětů, než jsem musel. Studuji zdravou stravu – co jíst, co nejíst, proč a jak to odborně doložit. Spoustu času zaberou skautské přípravy a plánování. Lektoroval jsem svůj první Fair Trade workshop na téma voda. Myslím, že se to povedlo. Díky patří Tesákovi za výborné partnerování. S tanečním souborem nasmlouváváme nová vystoupení. Nestíhám pořádně francouzštinu, žonglování, jógu, parkour, posilování ani uměleckou tvorbu a o plavání si můžu nechat jenom zdát.
Blog je v depu.
*Celá zápletka je trochu složitější. V jednom městečku byla továrna na automobily. Jenže všechno, co vyrobili, koupil místní boháč, který to považoval za dobrý vtip. Pracovníci továrny ale chtěli vyrábět pro lidi a ne pro člověka. Aby boháče naštvali, vyrobili auto, které mělo délku jako Smart, na šířku bylo jen pro jednoho člověka a výšku mělo jako doubledecker. Boháč jej bez přemýšlení koupil. Auto bylo ale natolik nestabilní, že v takřka každé zatáčce spadlo na bok a museli ho zvedat. Získalo přezdívku Plácačka na mouchy. Představa plácání much autem mě natolik rozesmála, že to vzbudilo nejen mě, ale i spolubydlící Gabču. Každopádně líbí se mi vize, kdy chudí zvítězí nad bohatým nenásilně, a to tím, že ho zesměšní ve stylu císařových nových šatů.
Neresuscitoval jsem. Včera vedle mě na ulici upadla paní a několik sekund nehybně ležela. Teprve když jsem k ní doběhl, začala se se smíchem zvedat. Ještě že tak. Měl jsem ze sebe ale dobrý pocit, věděl jsem, co dělat. Ve snu to pak ale bylo horší. I tam mi zkolabovala paní a mně se nedařilo vymačkat na mobilu kombinaci 112. Reflektovalo to pár dní starou situaci, kdy jsem půjčil mobilní telefon jednomu cukrovkáři a ten nebyl schopný vymačkat číslo svého otce a nakonec ho ve stresu nedokázal ani vyslovit, ačkoliv ho znal.
Dnešní noci se mi také zdálo o boji s mafií*. Rvačka ale měla podobu baletu a nakonec to byla spíše akrobacie než co jiného. Včera večer jsem byl totiž v Janáčkově (národním) divadle na Carmen (balet). Ačkoliv samotný tanec mě nenadchl tolik, jak jsem čekal, choreografie a práce světel byly výborné.
A ještě jedna věc ze včerejška je zajímavá – vyzkoušel jsem si sportovní badminton a je to výborná zábava. Mít víc času, věnuji se mu pravidelně. Tak třeba o prázdninách.
Jinak poslední dobou přibývají povinnosti do školy. Zpětně se na sebe zlobím, že jsem si dal dvojnásobný počet předmětů, než jsem musel. Studuji zdravou stravu – co jíst, co nejíst, proč a jak to odborně doložit. Spoustu času zaberou skautské přípravy a plánování. Lektoroval jsem svůj první Fair Trade workshop na téma voda. Myslím, že se to povedlo. Díky patří Tesákovi za výborné partnerování. S tanečním souborem nasmlouváváme nová vystoupení. Nestíhám pořádně francouzštinu, žonglování, jógu, parkour, posilování ani uměleckou tvorbu a o plavání si můžu nechat jenom zdát.
Blog je v depu.
*Celá zápletka je trochu složitější. V jednom městečku byla továrna na automobily. Jenže všechno, co vyrobili, koupil místní boháč, který to považoval za dobrý vtip. Pracovníci továrny ale chtěli vyrábět pro lidi a ne pro člověka. Aby boháče naštvali, vyrobili auto, které mělo délku jako Smart, na šířku bylo jen pro jednoho člověka a výšku mělo jako doubledecker. Boháč jej bez přemýšlení koupil. Auto bylo ale natolik nestabilní, že v takřka každé zatáčce spadlo na bok a museli ho zvedat. Získalo přezdívku Plácačka na mouchy. Představa plácání much autem mě natolik rozesmála, že to vzbudilo nejen mě, ale i spolubydlící Gabču. Každopádně líbí se mi vize, kdy chudí zvítězí nad bohatým nenásilně, a to tím, že ho zesměšní ve stylu císařových nových šatů.
Příspěvky
Lepší přemíra činnosti než nuda ;-). Taky nestíhám mnoho z toho, co bych chtěla a měla. Ale líbí se mi to takhle a neměnila bych.
OdpovědětVymazatPřemýšlela jsem nad tím, jestli bych chtěla / uměla resuscitovat - normálnímu člověku bych asi chtěla a uměla pomoci, ale být to opilý bezdomovec, zcela jistě bych měla velké dilema. Jsem bezcharakterní ?
Vůbec ne. Naopak je to docela běžné a často diskutované dilema. Nikomu není příjemná případná špína a zápach. Mnohem horší ale je možnost infekce nebo nákazy. Záchranáři to řeší tak, že používají rukavice (např. vytáhnout jazyk) a roušky. Do přímého kontaktu se zachraňovaným tudíž nepřijdou. Na kurzu jsme se to ani jinak než s rouškou neučili. Dobrý nápad je nosit u sebe roušku jako přívěsek na klíče. Prodává mimo jiné Junák a ČK, orientační cena 50Kč.
OdpovědětVymazat