Against all odds aneb esej proti Facebooku

O tom, že je Facebook z hlediska ochrany soukromí nebezpečný už toho bylo napsáno dost. Nejen že si uživatelé neuvědomují, jak moc toho o sobě vlastně píší a kdo všechno si to následně čte, ale navíc se cokoliv (fotka, video, informace), co se objeví kdekoliv na této sociální síti, stává majetkem společnosti, která si s tím nadále může nakládat dle vlastní libosti.

Také už se toho hodně napsalo o prokrastinační činnosti na síti. Závislost na Facebooku zatím moc známá není, přesto bych některé známé jako závislé již označil (3hod denně a více).

Na co chci ale upozornit já je smysl Facebooku. Ten totiž spolu s časem bez povšimnutí zcela vymizel.

Původním záměrem bylo vytvořit sociální síť, která umožní sdílení fotografií s kamarády. Postupem času se nabízené funkce rozšířily i na další média a o možnost komentářů, případně chatu. So far so good. S rostoucí oblibou přišla potřeba uživatelů individualizovat si svůj účet. To lze kromě vyplnění stále se rozšiřujícího dotazníku v profilu udělat skrze hlášení se ke „klubům fanoušků“ (nevím přesné jméno) určité věci či osoby. Ani pokud se budu hlásit k určité víře, oblíbenému obchodu nebo osobě, nevidím v tom smysl (kromě reklamy pro méně známé věci). Pokud se jedná o fanoušky Medvídka Pů nebo mrkvové zmrzliny, pak je přínos takové informace spíše záporný.

Problém nastal ve chvíli, kdy se aplikace rozšířily o hry a čistě prokrastinační prvky jako „šťouchnutí“, „nabízení líznutí z lízátka“, dotazníků ve stylu „jaké jsi číslo na klávesnici“ nebo „vypočti si, kdy zemřeš“. Problémů těchto aplikací je více. Zaprvé ne všechny jsou takto primitivní a určit hranici přesně nelze. Zadruhé je těžké nenechat se strhnout partou. Když už si dvacet kamarádů určilo, kdy zemře, a všichni se o tom (a tím) baví, je těžké odolat. Dalším problémem je, že aplikace jsou Vám předsouvány automaticky systémem, který se tváří jako důvěryhodný, protože Vám stejně automaticky nabízí i původní možnosti jako např. přidání nového přítele.

Absurdním a zcela smysl pozbývajícím se Facebook stal, když se zvětšiny vytratila i jeho původní funkce, tedy sdílení fotografií. Zatímco původní myšlenka byla vzít fotografie již vytvořené a ty následně přes síť ukázat kamarádům, dnes se fotografie vytváří záměrně a pouze za účelem tohoto zveřejnění. Troufám si říct, že vznikl dokonce již určitý prototyp takové fotografie, kterou lze rozpoznat od normálních. Jejími hlavními znaky jsou dočasně snížená inteligence fotografovaných hraničící s debilitou, která se při zpozorování fotoaparátu projevuje potřebou přitisknout se k nejblíže stojící osobě, vypláznout jazyk a co nejvíc se zašklebit. Tomuto výrazu se říká „muck ksichtík“ a vyskytuje se pouze na Facebooku a v psychiatrických léčebnách. Jako jeho původ se odhaduje snaha napodobit digitální smajlík.

Naštěstí existuje řešení, jak lze problémům spojeným s Facebookem a postupné degeneraci mozku čelit. Stačí se držet následujících bodů:

1. Před tím, než spustíte Facebook, si ujasněte, proč se přihlašujete a co chcete na síti dělat. Poté, co to uděláte, odpojte se.

2. Využívejte pouze smysluplné aplikace a služby.

3. Kontrolujte si, kolik času na Facebooku strávíte. Stanovte si maximální délku času, kterou jste ochotni na Facebooku strávit a tu striktně dodržujte.

4. Zlatá rada na závěr. Prostě na Facebooku nebuďte. Ani já na něm nejsem a nijak mi nechybí. K fotografiím se snadno dostanu i jinak a ostatní aplikace jsou zanedbatelné. Zato mám spoustu času, který mohu věnovat smysluplnějším věcem.

Against all odds.