Už pro ten pocit

Den první:

Na procházce se dostanete mezi kopřivy a vzpomenete si, že prababička se jimi prý šlehala a že po tom byla zdravá. Řeknete si, že i vy chcete být zdraví a že hned vedle Vás vlastně roste jedinečná příležitost, jak toho dosáhnout.

Poprosíte kamarádku, jestli by Vás mohla zmrskat kopřivami. Zatímco trhá kopřivy, svléknete se do půl těla. Kamarádka Vám ošlehá celá záda. Pálí to a štípe. Není to sice příjemné, ale bolest je to rozhodně snesitelná a nedá se říct, že by byla přímo nepříjemná.

V prvních minutách máte záda v jednom ohni. Krásně hřejí a žhnou.

Po několika minutách přejde teplo v mrazení a záda najednou začnou chladit, chvíli skoro až mrznou.

Po dvou hodinách už ani nevnímáte, že se s Vašimi zády něco dělo.

Den druhý:

Záda začnou svědit. Svědí a svědí a nechtějí přestat. Musíte se soustředit na všemožné jiné věci, odvést pozornost.

Den třetí:

Svědí už jen místa, která jste si předchozí den škrabali ve chvíli, kdy jste nekontrolovali ruce.

Den čtvrtý:

Záda již nesvědí, všechno je stejné jako dřív.

Den pátý:

Potkáte babičku a zeptáte se jí, jak to s těmi kopřivami vlastně chodí. Babička Vám řekne, že se šlehají jen nohy kvůli revma.

No, alespoň byl zážitek :).