Rád bych se podělil o jednu zajímavou skutečnost, která se mi vynořila kdesi z podvědomí. Uvědomil jsem si, že mám mysl nastavenou na řešení úkolů. Je třeba něco udělat, vymyslet, vytvořit a mysl se na to koncentruje, snaží se splnit úkol. Ve chvíli, kdy se jí to povede, potřebuje úkol další. Toto nastavení funguje velice podobně i ve volném čase, kdy buď řeším nějaký jednoduchý (byť zábavný a chtěný, přesto stále) úkol jako například logické počítačové hry nebo hlavu vypínám zcela při sledování filmů. Ačkoliv jsou kvalitativně na vyšší úrovni, v čem se toto liší od sledování televizních braků?
Problém spočívá ve dvou věcech. Zaprvé je takový systém založený na neustálém přísunu dalších úkolů a buď přestává být efektivní nebo se dokonce hroutí, jestliže je úkolů příliš mnoho nebo naopak málo. Jenže právě tyto úkoly - věci, které musíme v životě řešit - přicházejí nerovnoměrně. Zadruhé chybí určitý duševní rozměr, prožitek, obohacení a posun na vyšší úrovni než jen schopnostní.
Je tedy třeba provést duševní reorganizaci, takové přenastavení způsobu, jakým hlava běžně přemýšlí. Primárně je potřeba zbavit se potřeby nahrazovat splněný úkol novým. Je třeba soustředit se na hodnoty, které zajistí spokojený život bez neustálého plnění úkolů. Jestliže pak úkol přijde, je třeba se při něm bavit, užívat si ho, nacházet v něm hlubší smysl, význam, přínos. Relaxovat je třeba aktivně (ne vždy ve fyzickém slova smyslu), ne pouze vypínat. I relaxace by měla mít přínos, posouvat, obohacovat.
Říkám si, kolik lidí to má jako já, že mysl uvadá se a duše se přestává rozvíjet. Přenastavit!
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat