Příroda je živá!

Živější, než si myslíte.

Bydlím necelý měsíc na nové adrese. Pokoj, ve kterém teď sdílím místo, je orientovaný do vnitrobloku. Pozoruji, co se děje za oknem. V objetí řadových bytových domů jsou na malém prostoru namačkány zahrádky, jedna těsně vedle druhé. Majitelé se i na takto malém kousku snaží obhospodařovat si to svoje.

Mám ze sebe radost. Bez pomoci jsem poznal brkoslava. Přistál na chvíli na plotě a koukal, co by se tak dalo dělat, sebrat, získat. Teď koukám na strakapouda, jak pročesává jednu starší jabloň. Pečlivě proklovává mezírky, hledá koho sníst. Jabloň je ráda, cítím to z ní. A pak je sranda pozorovat kluky kosáky, jak se honí vedle na trávě.

Je dobré znát ostatní bytosti kolem nás. Když je dokážeme poznat, jsou nám bližší a o to lepší vztah pak s nimi můžeme mít. Začít s ptáky je sranda, protože jsou veselí a dělají ptákoviny. Ale i ostatní jsou fajn.

Byl jsem na několika přednáškách v rámci veganfestu. Znovu přemýšlím, čím to je, že jsme natolik apatičtí k tomu, jaké krutosti se dějí bytostem kolem nás. Jak to, že moje rodina i kamarádi, jinak velice hodní a citliví lidé, zcela vědomě ignorují, co se děje kolem nich. Zprávy o způsobech zacházení s hospodářskými zvířaty doslova nechtějí slyšet, odmítají se na toto téma bavit. Kde se stala chyba?

Možná je to právě tím odcizením od přírody. Již nežijeme s ní, ale vedle ní. Rozčleňujeme svět na ten náš a ten přírodní. A ve světě lidí jsme zavaleni informacemi, jsme přetíženi, nezvládáme zpracovávat všechno. Proto řešíme jen věci, kde nás vysloveně tlačí bota nebo jsou nám příjemné. Ostatní musí počkat. ?.

Začalo sněžit. První vločky jsou ty nejveselejší, protože mají nejvíc postoru a mohou nejvíc řádit. Později, jak jich přibývá, již více vnímají i ty ostatní kolem sebe. Myslím si, že vločky jsou rády, když mohou zdůraznit svoji individualitu, ačkoliv fakt, že jsou součástí celku, neustále vnímají a i ten je jim příjemný.

Příroda je živější, než si myslíme. Dovolím si použít silná slova Vlastimila Marka z předmluvy ke knížce Masaru Emota: „(…) Dnes právě tak víme, že babky kořenářky měly pravdu, když tvrdily, že některé rostliny se musejí sbírat ráno, jiné večer nebo dokonce při novoluní (obsah některých léčivých látek je v tu kterou dobu až několikanásobně vyšší). Že když 'čarodějnice' vařily lektvary ze žab a mloků, získávaly velmi silné halucinogeny. Že objímat stromy je zdravé a energetizující (jednoduchým způsobem se dají měřit elektrické proudy, které, jaké překvapení, jsou na jaře a v létě velmi intenzivní, v zimě a v nemoci minimální, viz geofyto elektrické proudy a práce ing. Vladimíra Rajdy). Že šamané věděli, co dělají (viz holotropní terapie a práce Stanislava Grofa) a proč přitom používají zvuk (viz bioakustika a Sharry Edwardsová a zjištění, že klesající zvuk hlasivek odstraňuje emoční bloky a že ve svém hlase každý máme informace o svém minulém i současném, a tedy i budoucím zdravotním stavu). Že mluvit s pokojovými květinami rostlinám neobyčejně prospívá (a že kytky reagují zvláště na negativní myšlenky člověka, viz práce Cleve Backstera). Že stromy i rostliny mají své obranné strategie proti škůdcům a nějak komunikují. Že nervová centra kolektivně žijícího hmyzu a mozky ptáků a savců produkují tutéž sjednocující frekvenci (u lidí je to kolem 40Hz), kterou sami u sebe nazýváme vědomím (viz Robert Polack). Že zvuk lze vidět (kymatika, viz Hans Jenny) a jednotlivé čisté frekvence pak na desce v prachu či písku vytvoří dokonale organické tvary (s čímž souvisí i teorie Ruperta Sheldrakea). Atd. atd.“

S revolučním objevem přišel právě i Masaru Emoto, který na krystalech vody zdokumentoval, že voda vnímá a reaguje na své okolí, na to kde je, co se s ní děje, ale i na myšlenky bytostí kolem ní. I o tomto je možné dozvědět se více v zajímavém ruském dokumentu o vodě.

A tak hladím kytičky v pokoji, povídám si s vodou a přijde mi to naprosto normální. Je to neskutečně krásný svět, ve kterém žiji a to cítím, že jsem teprve před branami toho, co mě v tomto životě ještě čeká a otevře se mi.

O to víc mě pak mrzí, že nemohu tuto radost sdílet s ostatními lidskými kamarády. Chápu, že každá bytost je v jiné části svého vývoje a že si každý potřebuje projít jinými zkušenostmi a mít své vlastní prožitky. Copak je ale natolik těžké začít vnímat, že jen kvůli uspokojení vlastního chtíče zažívají desítky milionů jiných bytostí peklo na zemi? Můžeme se snadno podívat na spoustu videí (PETA, Michal Kolesár, Svoboda zvířat, OHZ). Všichni víme, že toto existuje. Víme, že to je naprosto špatně (kdo vydržel dokoukat alespoň jedno video?). Víme, že toto by mělo skončit. Věty jako „ale když já to maso mám tak rád“ nebo „jestli já přestanu jíst maso nebo ne stejně nic nezmění“ mi pak najednou přijdou jako slabé argumenty.

Je jednoznačně prokázáno, že ze zdravotního hlediska je vegetariánství i veganství nejenže zdravotně nezávadné, ale dokonce zdraví prospěšné a to pro všechny bez rozdílu. Veganská strava je běžně dostupná, jak recepty, tak hotová jídla, je vzhledná i chutná. Finančně vychází dokonce levněji. Duchovně pročišťuje a rozvíjí.

Jediné, co nám tedy brání, je vlastní vůle. Začít je možné již dnes hned teď. Není třeba okamžitě přejít na veganství, je možné postupně opouštět jednotlivé položky a poznávat jiné, rostlinné. Správný přístup je podle mě do ničeho se nenutit, nechvátat a když nevím, tak se zeptat zkušenějších. Jde to, stačí chtít.

Moc si přeji, aby moji blízcí poznali svět, ve kterém žiji, tu citlivost, vzájemné souznění, lásku, vděčnost, hloubku všeprostupující životní energie a fascinující dobrodružství při jejím poznávání. Moc si přeji, aby takový svět nahradil ten dnešní plný apatické krutosti a materialistické nudy. Moc si to přeji.