Není nic těžšího, než vědět, jak žít; a žít je to poslední, nač má zaneprázdněný člověk čas.
Seneca

pondělí 22. září 2014

Domácí zvířata na Haiti

Když bychom se bavili o domácích zvířatech v Čechách, třeba i někdo na domácí farmě, tak si představíte třeba prase v chlívku nebo králíka v králíkárně, slepici v kurníku. Víme, čím je potřeba krmit, jak se o ně starat a naopak jaký z nich máme užitek. Celý proces chování má určitý řád a smysl. Na to na Haiti zapomeňte.
Domácí zvířata na Haiti jsou stejná jako u nás. Nejčastěji to jsou kozy, výjimečně je mezi nimi sem tam ovce, a potom slepice. Chovají se zde prasata, krávy, muly a osli na přepravu, občas potkáte i koně. Bohatší lidé mají psy a kočky. Všechno zvířata vypadají prakticky stejně jako u nás. Jen kozy mají takové ty ďábelské oči a za psy tu je jen jedna rasa nevzhledného oříška.
Přemýšlím, jak vysvětlit, způsob chovu domácích zvířat na Haiti. On je totiž nikdo vlastně nechová. Zvíře se prostě volně prochází, kde se mu zlíbí, a dělá si, co chce. Každý zřejmě ví, komu jaké zvíře patří a víc už to není lidská starost. Je na zvířeti, aby si našlo potravu a aby se o sebe postaralo. Na druhou stranu taky nikoho nenapadne zvířata nějak využívat (s výjimkou koní, mul a oslů) nebo si od nich něco brát. Haiťané sice jedí vejce, ale kupují si pouze dovážená. Slepic mají sice dost, ale ty běhají bůhvíkde, a kdo by ta vejce hledal J. Mléko se na Haiti nepije. Když už, tak ohřívané salko. Homogenizované zápaďácké mléko pijí jen homogenizovaní zápaďáci. Ono taky stojí spoustu peněz. Když už Haiťan použije mléko, tak to je lžička extrudovaného prášku do kafe. Jinak zvířecí mléko patří zvířatům – jak kozí, tak kravské. Od toho se také odvíjí mléčné produkty. Na Haiti mohou lidé poznat jen drahé dovážené, které si nikdo černý nekupuje. Prakticky jediný moment, kdy Haiťan projeví o domácí zvíře zájem, nastává tehdy, když přijde jeho čas a jde ho zabít a sníst.
Netuším, jak na takové hospodaření pohlíží čtenář, já se teď spíš sám sebe ptám, co na to říká samotné zvíře. Má volnost, má svobodu, nanejvýš je koza přivázaná někde na pastvě na provaze. Musí si samo najít jídlo, což není vždy úplně jednoduché, ale snaží se a nezakrní. Množí se přirozeně a stejně tak se starají o svoje potomky. Nejsou degenerovány člověkem, aby bylo více masa nebo mléka. Nejsou dokonce ani v ohrožení života, protože na Haiti nejsou predátoři, není zde zima a přírodní vlivy jsou s výjimkou zemětřesení a pravidelných orkánů naopak život podporující. Nevím ani o tom, že by se zvířata kradla. Dokud tedy nepřijde člověk a nezabije, mají podle mě domácí zvířata vcelku příjemný život.

Zajímavosti:
Že umí být kozy mrchy, vědí na Haiti stejně dobře jako v Čechách. Proto kozy dostávají na krk takovou speciální dřevěnou konstrukci. Vypadá jako obrácené Y, které se nasadí koze shora na krk a vespod se oba konce spojí druhým dřevem, které na každou stranu ještě o značný kus přečnívá. S takovýmto „jhem“ se koze asi moc příjemně nechodí, ale zase už nikomu neproleze skrz plot na zahradu, aby mu tam ožrala úrodu.
Odpadky se na Haiti hází na hromadu, která se časem spálí. Pro zvířata to je jedno z jistých míst, kde se dá najít potrava. Občas i igelitová taška voní jídlem a tak zvířata žerou, na co přijdou.
Ani to, že jsou psi a kočky chovány doma pro potěšení, jim ještě nezaručuje plné břicho. Naopak jsou často v ohrazeném areálu, kde je příležitostí sehnat jídlo minimum. Takže pokud pán nedá zbytky, klidně psi hladoví. Setkal jsem se i s tím, že jeden haitský otec říkal, jak mu je těch psů líto a že mají bídný život, že nemají co jíst. Že by jim ale dal nažrat, taková možnost ho nenapadne.

Jinak psi a kočky se, co jsem viděl, snáší úplně v pohodě. Ono je to možná i tím horkem, že jim nestojí za to se honit. Jen když jde o jídlo, tak se po sobě dokáží dohnat. Tam je hierarchie jasná – nejdřív psi, potom kočky a když ještě něco zbyde, tak slepice. Nejdřív samci, potom samice. Nejdřív dospělí, potom děti.

Koza s dřevěným "obojkem" na krku.

Žádné komentáře:

Okomentovat