Střídmí klusáci v kulisách višní

V té půlce kopce, kde jsem byl ještě včera medvěd, dnes sedím v autobuse s indickým miminkem a poslouchám střídmé klusáky v kulisách višní.

K tomu medvědovi se dostanu později, nejspíš až v jiném článku. Prozatím bude asi nejlepší začít pěkně od začátku. Už šest dní jsem nejel domů, protože se pořád něco děje a byla by škoda odjet. Jenže právě proto, že se pořád něco děje, odkládal bych ten odjezd do nekonečna a tak jsem si řekl, že odjedu zítra.

Dnes (13.6.) byl Světový den žonglování. Tedy on není přímo dnes, ale v Brně dnes proběhl. Byl v podstatě stejný jako ten loňský, takže se nebudu zdržovat s reportáží a odkážu Vás na tu loňskou. Kdybych přepsal roky, snad byste to ani nepoznali. Každopádně cestou zpátky jsem ve Špilberském parku (má nějaké přesné jméno?) uviděl jednu slečnu jak se snaží naučit žonglovat s kužely. Moc jí to nešlo, ale to bylo vedlejší. Chvíli jsem žongloval vedle ní a povídali jsme si. Zjistil jsem, že je to zpěvačka a herečka a že je tu v rámci Divadelního světa Brno. Pozvala mě na konzert jejích kamarádů. Jsou to v podstatě herci, ale i zpívají. Jeden z nich si koupil starou Karosu a přestavěl ji tak, že v ní nyní vystupují. Jmenují se Střídmí klusáci v kulisách višní a doporučuji především Hymnu. Jak už to ale u takovýchto improvizačně klubových skupin bývá, naživo jsou x-krát lepší. Každopádně byli neobyčejně vtipní a zábavní. A to indické miminko vedle mě opravdu sedělo. A s ním i jeho maminka. Byla to nejkrásnější žena, jakou jsem za poslední měsíc viděl. Z celého konzertu bych vyzdvihl ještě moment, kdy se zpíval Pochod budoucích otců. V publiku seděli totiž dva tatínci s miminky, což atmosféru pěkně doplnilo.

Během konzertu začalo pršet, takže cesta domů byla v dešti. Celých těch čtyřista metrů jsem si ale nadšeně zpíval Střídmé klusáky.