Vánoce jsou ... - většina by nejspíš doplnila: svátky lásky, klidu, míru, přátelství... . Jenže pro koho? Pro kapry rozhodně ne. Čím si musí kapr projít, než se dostane na štědrovečerní talíř? Nejprve výlov, vypuštění rybníka, kdy se všechny ryby naženou na jedno místo. Pak jsou jako kameny přeházeni do kádí a přepraveni do sádek, kde přes dva měsíce hladoví. Následně jsou, často již zraněni, převezeni do kádí na ulicích. Tady čekají, namačkáni a bez vzduchu, na smrt. Samotné zabití na ulici se ne vždy povede a tak jsou kapři občas doráženi nebo dokonce omráčení porcováni zaživa. Horší možností je, když si lidi vezmou kapra domů živého, mají ho ve vaně a pak ho neodborně zabíjí sami. Vypustit ho do vody je pro kapra taky smrt. Po vyhladovění nemá tukové zásoby a tak zesláblý umírá hlady. Etologické studie jasně dokazují, že kapr stejně jako savci, tedy třeba lidé, vnímá bolest, utrpení a dokonce trpí strachem z očekávané smrti.
Zároveň odvolávání se na kapra jako tradici není oprávněné. Kapr je součástí štědrovečerní večeře necelých sto let, zatímco například houbový kuba má tradici několikasetletou. Navíc lpět na špatné věci jenom proto, že to je tradice, je absurdní.
Co tedy udělat jinak? Nekoupit si kapra. Místo něj si můžete dát nějakou bezmasou pochoutku, třeba já budu mít obalované tofu.
Pro podrobnější informace, návrhy, jak situaci změnit nebo bezmasé recepty navštivte Vánoce bez násilí.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat