Čím nahradit posypovou sůl
Zasněžené či zledovatělé chodníky a silnice jsou jedním z tradičních problémů, které musíme každou zimu řešit. Bohužel jsme si zvykli na řešení, které není ani zdaleka optimální. Přitom alternativa existuje a je snadno dostupná.
Technická specifikace posypových materiálů
Pro chemické rozmrazování komunikací se používají v zásadě dva druhy posypových solí. Při vyšších teplotách kolem -7 - -9 °C je to klasická kamenná sůl, chlorid sodný (NaCl), který má omezenou funkčnost při teplotách pod tímto optimem a chlorid vápenatý (CaCl2), který je univerzálnější (použitelný až do -29 °C). Solení chloridem vápenatým také znamená úsporu posypového materiálu a jde i o méně škodlivou variantu, cena je však přibližně 3krát vyšší. Mezi používaná aditiva patří protispékací prostředek, který zamezí tvorbě hrudek. pH posypové soli se pohybuje kolem pH7 až pH9, směs na bázi NaCl obsahuje kolem 97-98 % této látky, malou část tvoří chlorid hořečnatý (MgCl2).
Dopad na životní prostředí
Sůl používaná na solení chodníků či silnic škodí nám všem, ale pravděpodobně nejvíce stromům, které důsledkem nadměrného solení chřadnou či hynou. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti v rámci poradenské a expertní činnost zpracoval celkem 50 odborných posudků na úhyn stromů. Nejčastější příčinou chřadnutí lesa byl právě vliv nadměrného solení vozovek v zimních měsících a zatékání solné břečky do porostů (11x).
Výzkumný ústav okrasného zahradnictví v Průhonicích prováděl „Výzkum vlivu posypu vozovek a chodníků solí na městskou zeleň“. Výzkum reagoval na akutní poškození pražských uličních stromořadí. Za dominantního původce odumírání stromů určil solení vozovek. Příznaky jsou – postupné zasychání listů od okrajů k řapíku, jejich odumírání a opadávání, časté rašení nových listů, jejich opětovná nekrotizace a předčasný opad. To může probíhat na celém stromě, nebo jen na nejpostiženější straně koruny. Dalším příznakem je zasychání postižených větví nebo celé části koruny.
Výzkum konstatuje, že způsoby, jak odstranit sůl z půdy, jsou velmi omezené. Jakmile chlorid vstoupí do stromu, musí projít jeho tělem až do listů, kde je ukládán a kde posléze způsobuje zničení listové plochy. Teprve po opadu listů může být listí s chloridy shrabáno a odstraněno. Výsledky výzkumu jasně konstatují, že na stromy sice působí více negativních vlivů (přehřívání, emise, sucho, městské prostředí), které vystupují v komplexu, ale působení soli zůstává jako hlavní příčina tohoto typu poškození stromů. Dokládají to rozbory obsahu solí v půdě a listech stromů, které klesají se vzdáleností stromu od komunikace.
Rozbory ukázaly, že do půdy přímo pod korunou stromu se dostalo vyhrnováním nasoleného sněhu, průsakem, posypem a rozstřikem břečky od 1,16 až do 4,7 kg soli na 1m2.
Ve městech přežívají přesolování stromů nejvíce invazivní akáty, které jsou, co se týká soli, nejvíce odolnými druhy.
V okolí silnic škodí sůl jehličnatým stromům navíc tím, že se od sněžných fréz dostává s odhazovaným sněhem přímo na větvičky. V lepším případě se strom vzpamatuje, často ovšem celý uhyne.
Sůl škodí i ve vodě. Je jasné, že slaný led jednou roztaje, vsákne se do půdy a odteče do řeky, prosakuje do podzemních vod. Poškození může být "pěkně" vidět na čističkách odpadních vod, když větší déšť odplaví zbytky soli do kanalizace a následně do čističky. Tam velké množství soli způsobí "zničení" celého biologického stupně čištění vod.
Sůl škodí i zvířatům, nejvíce to můžeme pozorovat na poškození tlapek našich psů. Volně žijící živočichové ve městě uhynou dříve, než můžeme pozorovat její zdravotní stav, takže nemůžeme zjistit, jaké má na ně solení vliv. Při dlouhodobějším působení pak poškozuje i naši obuv a na oblečení zanechává nepříjemné „mapy“.
Účinnost lze zvýšit relativně novou technologii - posypem skrápěnou solí, kdy se v posypovém voze vytváří vodná směs soli, která po aplikaci snižuje jak spotřebu soli, tak čas nutný na odstranění ledu. Nejnovější možností je použití enzymových přípravků na rozpouštění ledu, které však nejsou používány kvůli vysoké pořizovací ceně. Je však třeba zdůraznit, že v samotném Bezpečnostním listě takovýchto výrobků je uvedeno, že je třeba zamezit únikům těchto látek do prostředí. Tomuto požadavku ovšem nelze v reálných podmínkách dostát, a proto se doporučuje používat méně škodlivé alternativy.
Jde to i jinak
Ačkoliv nabídka není příliš široká, k životnímu prostředí šetrnější náhrady existují. V oblasti chemického rozmrazování to jsou především dva preparáty. Prvním je močovina (CO(NH2)2), v Česku prodávaná pod obchodním názvem Aqua gelo. Má podobný rozmrazovací účinek jako chlorid sodný, ovšem bez negativních vedlejších účinků na životní prostředí. Bohužel ale vyvolává většinou nechtěný růst vegetace na okolních pozemcích. Druhým preparátem je CMA (Calcium Magnesium Acetate), environmentálně příznivější alternativa z USA. Ta ovšem za cenu šetrnosti k přírodě platí několikanásobně nižší efektivitou. Oba produkty jsou navíc v porovnání se solí výrazně dražší. Jejich použití je tedy vhodné pouze ve specifických případech.
Mezi inertními (zdrsňovacími) materiály je nabídka výrazně širší. Tradičně lze sypat pískem nebo štěrkem. Ty ale mohou způsobovat zanášení kanalizací. Jejich zpětný odběr sběr je navíc nákladný a ne zcela účinný, což vede k další těžbě. Za nižších teplot lze použít i popel nebo piliny. Struska a škvára pro posyp vhodné nejsou.
Existují také materiály vytvořené přímo k posypu komunikací. Jde např. o posypy na bázi drceného keramického kameniva (jíl bez soli a dalších chemických přísad), které zdrsňují zledovatělé plochy. Jsou účinné i při teplotě mínus patnáct stupňů. Jeden takovýto výrobek, dokonce s certifikátem ekologicky šetrný výrobek, se prodává pod názvem Ekogrit. Je také poměrně lehký, což usnadňuje jeho ruční posyp, ale především zajišťuje, že zůstane na povrchu i když sníh částečně roztaje a znovu zmrzne. Na jaře jej lze zamést a buď jím zkypřit půdu či schovat na příští rok.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat