Není nic těžšího, než vědět, jak žít; a žít je to poslední, nač má zaneprázdněný člověk čas.
Seneca

neděle 1. dubna 2012

Indické triky a japonské přísady aneb Kyslík vaří z ničeho a podle všech


I stalo se, že přišla neděle a Kyslík dostal hlad. Neměl ale nakoupeno a tak začal skládat dohromady to, co doma zůstalo. Bylo třeba trochu čarovat, ale výsledek stál za to. Zvolil kombinaci rýže basmati a půlené červené čočky. Na pánev dal mahá koření pro otevření chuti (Eliško, děkuji), zpěnil cibulku a pak použil starý indický trik, který okoukal od Sangity (děkuji) a nedávno mu ho ještě připomenula maminka (děkuji). Přímo na pánev k osmahnuté cibulce přidal na sucho rýži i čočku a pár minut je pražil. Teprve potom vše zalil vodou a povařil. Rýže i čočka se díky tomu uvařily mnohem rychleji. Místo soli okořenil Horalkou – směsí kořenové zeleniny (Sangitko, děkuji ještě jednou) a oregánem. Před koncem přidal podle zkušeností vyučeného kuchaře a spolubydlícího Peťa ještě lněné semínko a rozinky (děkuji). Na závěr dorovnal chuť přesně odměřenou dávkou UME octa (děkuji, Hani). A výsledek? Překvapivě velice chutné a to nejen v rámci možností, ale vůbec. Takže zbývá už jen dodat „dobrou chuť, Kyslíku“ :).


Žádné komentáře:

Okomentovat