S velkým zpožděním se dostávám k zaznamenání dílny, kterou jsem absolvoval před již téměř měsícem, která mi mnohé přinesla a v jednom směru výrazně otevřela oči. Protože se ale jedná o téma nadčasové, není snad toto zpoždění na škodu.
V půlce března jsem absolvoval víkendovou dílnu s Vaškem Martincem. Vašek je herec tělem i duší, hraním strávil prakticky celý život a teď radí ostatním, jak se v hraní mohou zlepšit. Vůbec jsem nevěděl, co od víkendu očekávat. Předpokládal jsem taneční či prostorově pohybovou průpravu. Nic z toho nepřišlo. Celý víkend jsme se totiž zaměřili na jazykovou průpravu. Pokud tancujete, tak chápete, že to není zrovna standardní věc. Při tanci se totiž nemluví :).
Samotné téma víkendu není ale úplně mimo mísu. Na jednu stranu je pravda, že při tanci je pohybu tolik, že máte často problém to vůbec udýchat, natož do toho ještě něco říkat. Na druhou stranu je ale pravda, že současný tanec je v tomto směru do značné míry nepřirozený. Je to vlastně takové mimství v pohybu. Jde tedy o to najít správnou hranici, kdy to nemusí být přímo mluvené slovo, ale zvukový projev zcela nezmizí. Myslím, že tohle je velký úkol pro současný tanec dneška.
Z víkendu pro mě kromě samotných výstupů v oblasti mluvy vzešlo ještě několik ponaučení a otevřených otázek. Vybírám tři hlavní.
V dechu je obrovská a neuvěřitelně opomíjená moc. Podle toho, jakou prožíváme emoci, se i odvíjí náš dech. Jsme-li klidní, dýcháme pomalu a zhluboka. Naopak při rozčílení dýcháme jen mělce a v šoku dokonce jen minimálně. Každému duševnímu stavu odpovídá určitý způsob dýchání. Uvědomujeme si ale, že to funguje i obráceně? Uvědomělým dýcháním můžeme vyvolat určitou emoci. Známý je hluboký nádech pro zklidnění. Já si před představením například nabíjím adrenalin krátkými intenzivními vdechy.
Na ovládání dechu je ale založeno nespočet dalších umění. První přijde jistě na mysl zpěv. V bojových uměních je zase klíčové umět skrýt nádech, kdy dochází ke krátkodobému uvolnění svalů a tudíž poklesu obranyschopnosti. S výdechem naopak přichází akce. Výkřiky při úderu známé z kung-fu filmů nejsou dělané pro záběr, je to pouze vedlejší produkt intenzity výdechu, který časem získal vlastní přidanou hodnotu. Světově proslulým se stal prof. Stanislav Grof, který experimentoval s jinými stavy vědomí. Nejprve používal k navození jiného stavu drogy, konkrétně LSD. Na rozdíl od jiných k užívání ale přistupoval s mysticko-vědeckou zodpovědností a psychoanalytickými ambicemi. Po čase spolu s manželkou Christinou vyvinuli metodu holotropního dýchání, s pomocí které je možné dosáhnout stavu jiného vědomí i bez drog pouze na základě specifického režimu dýchání. On to upřímně nebyl žádný nový objev, ve východním učení se dechu odedávna věnuje celý systém zvaný pránajáma a práce s dechem je základem jógy a meditačních cvičení vůbec. Grof ale našel efektivní způsob, jak se rychle a účinně dostat do jiných stavů vědomí bez rozsáhlých doprovodných a přípravných aktivit, jak tomu je ve východním učení. Zda je to tak dobře, je otázkou k diskusi.
Dechem lze tedy ovládat svoje emoce, sílu, stav mysli a dokonce se i dostat mimo běžné vědomí. Přestaňme dech opomíjet a objevme jeho pravou sílu a skryté možnosti. Jediné, co je třeba, je chtít.
V předchozím bodu jsem zpěv jako projev dechu nerozvedl záměrně. Během víkendu jsme s Vaškem začali objevovat, že je-li člověk správně veden, vlohy k zpěvu má skutečně každý. Během krátké chvíle – dobrá, trvalo nám to několik hodin – jsme všichni krásně zněli, souzněli a hlasy to byly skutečně plné, vydatné a nesly se do dálky. Stačí jen umět správně dýchat a tento dech ovládnout. A pocit to je skutečně náramný. Kdybyste mi před víkendem řekli, že zvládnu jen polovinu z toho, co jsem předvedl, nevěřil bych. Když jsem ale zněl, připadal jsem si jako král. Díky, Vašku :). Zpěv namísto reprodukované hudby, to je oč tu běží.
Třetím výstupem je mluvený projev jako takový, hlavní náplň víkendu. Člověk si ani neuvědomuje, kolika chyb a nepřesností se během řeči dopouští, dokud se na ně nezaměří. Problém spočívá v tom, že standardy kvalitní řeči upadají a tak si toho ani pořádně nevšímáme.
Pro jistotu doplním zřejmou věc. To, jak mluvíme, není jedno. Mluvený projev je způsob našeho sebevyjádření. A nejde jen o to, aby ostatní rozuměli slovům, která jsme vyslovili, ale i tomu, jak jsme je vyslovili. Umět předat myšlenku slovem, o tom je řeč. V této souvislosti ještě přidávám odkaz. Je to velice zajímavý, pro mě snad i nejlepší střípek z filmu Margareth. Pokud si nechcete potrénovat angličtinu a užít si skvělý herecký výkon Meryl Streep, zde je můj rychlý překlad:
„Hlídej svoje myšlenky neboť se stanou slovy. Hlídej svoje slova neboť se stanou činy. Hlídej svoje činy neboť se stanou zvyky. Hlídej svoje zvyky neboť se stanou charakterem. Hlídej svůj charakter neboť se stane osudem. Jsme tím, na co myslíme.“
Je tedy více než vhodné mít svůj mluvený projev na co nejlepší úrovni. Dosáhnout toho samozřejmě vyžaduje dlouhodobou a důslednou průpravu. Jednou z nejtěžších věcí u velkých a abstraktních úkolů je vůbec s nimi začít. Proto přikládám
Sedmero srozumitelné a kultivované mluvy
(je od Vaška a věřím, že i když jej zveřejňuji bez jeho vědomí, jistě by s tím souhlasil)
Mluvím na hustém výdechovém proudu, který v toku řeči vydechuji bez přerušování.
Rozlišuji krátké a dlouhé vokály (samohlásky).
Otevírám pusu – proměňuji velikost čelistního úhlu při výslovnosti Í, É, Á, Ó, Ú.
Vyslovuji pečlivě konsonanty (souhlásky) na začátku a na konci slov.
A nevynechávám žádnou ze souhlásek, když se nacházejí ve shluku (např. skrz).
Přízvuk klademe na předložku, kterou vyslovujeme s následujícím slovem jako celek.
Bohatá barevnost hlasu a jeho vědomé ovládání jsou prostředkem výrazu.
Toto je samozřejmě pouze nejstručnější shrnutí, každý bod je možné a vhodné dále rozvést.
pravidelně trénovat a rozšiřovat dechovou kapacitu
číst nahlas
poslouchat sebe i jiné, vč. „odborníků“ v televizi a rozhlase. Hledat co (např. podle sedmera) se jim daří a kde by se měli zlepšit
vědomě se vždy alespoň pár minut denně snažit mluvit co nejlépe
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat