Do Ameriky a dál

podzimní oddílová výprava do NPR Karlštejn a okolí

(na fotografie z výpravy je možné podívat se na webových stránkách našeho oddílu, konkrétně zde)

Bylo krásně slunečno a tepleji než v předchozích dnech, když se u klubovny začali scházet první účastníci výpravy. Jednalo se sice o akci celooddílovou, sešli se ale jen ti nejodvážnější. Bábovky zůstaly doma, aby pak hořce litovaly, o co všechno přišly. Opouštějíc rodiče teskně mávající bílými kapesníčky, vydali se dobrodruzi na cestu. Nejprve autobusem do Příbrami, potom vlakem do Srbska, nevelké to vesnice na břehu řeky Berounky. Zde našli svůj prozatímní nový domov v tamní skautské základně. Po chvíli vybalování a zvelebování místa byla na řadě práce. Nejprve přišla na řadu likvidace tíživých zásob potravin v podobě naddimenzovaných svačin, kterými maminky tradičně vybavily své potomky, domnívajíc se zřejmě, že potravin se na Berounsku místním nedostává. Děti se zhostily úkolu s vervou a brzy se již bříška nadívala. Svačinám se však podařilo přežít, alespoň tedy prozatím. Po chvíli oddechu po namáhavé práci však vznikly mezi cestovateli rozpory a skupina se rozdělila na dva zápolící rody Třešňovců a Kotlíků s kravatou. Ty se utkaly v několika disciplínách. Protože však výsledky boje byly prozatím nerozhodné, odložilo se další porovnávání sil na později. Vysíleni kláním, uvelebili se všichni postupně ve svých pelíšcích. Pravidelné oddechování spících narušovalo pouze několik švitořivých dívčích hlasů. Bylo to jistě předešlém klání, které nedopřálo jejich neklidným mladým srdcím zpomalit tep a ostatním kolem užívat nerušeně spánku.

Ranní mlhy zastihly naši skupinu odpočatou a připravenou prozkoumat okolí. Po posílení se snídaní a několikerém zkontrolování výbavy místní samoobsluhy, mohli cestovatelé konečně vyrazit. Plni objevitelských ideálů, snad ani nemohli dát si cíl nižší, nežli objevit Ameriku. Prošli nejprve několik tajemných údolí, kde již listy zahalily v tiché pokoře půdu, jako by snad tušily, že právě pod ní skrývají se jeskyně nebývalých rozměrů a s obsahem dosud nepoznaným. Těm pozornějším z poutníků povedlo se dokonce jednu takovou objevit a nejodvážnější z nich dokonce nahlédli v její nitro. Na bližší prozkoumání ovšem nebyl čas, vpředu prostíraly se cíle významnější. Na rozcestí u Kubrychovy boudy vzdali se dobrodruzi dokonce i možnosti popatřit na nedaleké Bubovické vodopády, jen aby přiblížili se svému cíli o to dříve. Zasloužená odměna na sebe nedala dlouho čekat. Vystoupiv stezkou dalších pár set metrů, naši cestovatelé skutečně objevili Ameriku! Kochajíc se krásou tohoto lomu, někteří padli dokonce do kolen. Ve snaze ujistit se, že se jedná skutečně o stav čisté radosti namísto vysílení, byl rozdán všem přítomným proviant. Ten byl ovšem tak vydatný a dodal sil tolik, že si někteří dovolili tvrdit, že tato Amerika je malá, že chtějí najít větší. Několik hlasů spojilo se v odboj, který vbrzku přerostl ve všeobecné veřejné mínění. Pod takovým tlakem nebylo možno jinak než pokračovat v pouti. A ta že byla náročná. Když však i takové útrapy, jako vodní běsnění v tlumoku jedné z žen, zažehnány byly a někteří naopak posilnili se z místní čarovné Královské studánky, podařilo se skupině dosáhnout dalšího úspěchu - objevili Mexiko! Velikostí bezesporu rozsáhlejší, dokonce i s obstojným výhledem, přesto nebyli odvážní cestovatelé spokojeni. Odhodlaným krokem vydali se dál, aby se jim již po krátké době dostalo odměny nejvyšší. Nalezli Velkou Ameriku! Při pohledu na ni nešlo vyslovit jiná slova než velkolepá, snová či skvostná, dobral-li se již některý z poutníků slov. Po vzájemných gratulacích pustili se objevitelé do náročné práce fotografického záznamu nalezeného objektu. Byly pořízeny snímky z mnoha pozic i úhlů dokumentující jeho rozměry i stav, stejně tak jako přítomnost těch, kteří se o jeho objevení zasloužili především.

Nastal čas oslavit dosažení vytyčeného cíle. A je snad k oslavě takového významu vhodnější místo nežli památník králů, Hrad mezi hrady, Karlštejn? S šumivým vínem v mysli, vydali se poutníci tímto směrem. Sláva o jejich úspěších nesla se bystře krajem. Muži z výpravy byli opakovaně zastavováni mladými dívkami, které s nimi chtěly alespoň pár slov prohodit, jinde zas vesničanky obdarovávaly výpravu jablky, symbolem mladosti a čistoty. Byl-li by na hradě král, snad i on by smekl před těmito cestovateli korunu. Takto mohli současníci po vystoupání na hrad alespoň pohledět na krásu dřívějších časů, nadechnout se vznešenosti, která se v průběhu století rozvolnila v prostý lid.

Na vrcholu slávy vzpomněli si naši cestovatelé na domov, tedy alespoň na ten přechodný. Nyní nastala úmorná, avšak nezbytná cesta zpět. Sestoupiv k řece, začala se výprava ve stylu prapředků osadníků prokousávat podél řeky k výchozímu bodu dnešní cesty. Hustý zarostlý les nahradila dnešní doba překážkou ještě záludnější - asfaltovou cestou. Právě ona svádí svojí pohodlnou prostorností k nerozvážnému povolení pozornosti. Naše výprava se ale touto poslední nástrahou na cestě nenechala zlákat a vědoma si nebezpečí železných ořů, v úzkém šiku bez problému dorazila až do bezpečí základny. Chlácholeni teplem kamen, dopřáli poutníci nohám konečně pokoje, žaludky naplnili moderní italskou kuchyní - těstovinami s omáčkou z Bologně a rozptýleni v malé skupinky, užili si společně zbytku večera v doprovodu drobných karetních i jiných hříček.

V závěrečný den výpravy si vytyčila skupina hrdinů ještě jeden cíl. Vrchol Koda na prostějším břehu řeky již předchozího dne lačně vybízel ke svému zdolání, nyní přišla ta chvíle. Pro poutníky našeho formátu nebyl žádný problém zdolat během chvíle řeku a vzápětí se s vervou pustit do stoupání. Po předešlých cestách kopec náhle působil jako rovina a tak nebylo žádným překvapením, že se celá skupina během krátkého času ocitla pod jeho vrcholem. Zde ještě došlo k porovnání sil v "běhu otočném", kde mohli Gepardi předvést svoji hbitost a mrštnost. Více pozornosti si ovšem získala Kodská jeskyně, která výpravu zaujala jak svojí hloubkou, tak obyvatelstvem. Méně odvážná část skupiny s jekem vzala do zaječích, jakmile zjistila, že v jeskyni sídlí netopýr velký. Většině z nich stačilo pouze slyšet jeho jméno, aby hlučně ustoupila. Bohu díky nepřišel nikdo k úhoně, tedy především netopýr, který byl jako jediný v ohrožení.

Po návratu na základnu zbývalo již vykonat pouze nezbytný úklid. Ačkoliv byla pro některé tato činnost náročnější než celosvětově významné objevy, které předchozí den učinili, jiným se je podařilo zastat a společnými silami se ve výsledku základna blýskala takovou čistotou, že z mnohých úst bezděčně vycházela slova jako "tak čisto tady ještě neměli". Posilněni čočkovou a gulášovou polévku, vydali se objevitelé na cestu domů. Na vlakovém nádraží se střetly s jinými výpravami, které také jistě nelenily. Té naší ale v hlavě navždy zůstanou jedinečné vzpomínky na hřejivé počasí podzimního Českého krasu, Malou a Velkou Ameriku, Karlštejn, ale především na tři nádherně strávené dny s partou přátel.