Jak si Kyslík ušil vlastní kalhoty (fotoreportáž)

Již delší dobu jsem toužil ušít si vlastní kalhoty. Dokonce jsem si koupil i úžasnou látku ze 100% lnu, ale pak jsem ji založil a zůstala dlouho schovaná v šuplíku. Když jsem (znovu)poznal Blanku a její dovednosti, věděl jsem, že čas tvorby kalhot brzy přijde. A taky že ano.

Jako pracovní zázemí nám posloužila výtvarná dílna Masarykova onkologického ústavu. Jenom krátká odbočka - na všech pacientech, kteří do dílny zašli, bylo jasně vidět, jak jsou rádi, že mohou na chvíli vypadnout ze svých pokojů a z nemocničního prostředí, jak jsou tam šťastní a spokojení. Pokud by něčeho v nemocnicích mělo být víc, pak právě takových dílen.

Po dlouhém hledání po Burdách jsem nakonec našel jakýsi dámský střih na kalhoty, který konečně po několika úpravách začal vypadat jaksi přijatelně mužsky. Pomocí průsvitného papíru jsem přenesl střih na látku.

Šití je pro mě terra incognita, krajina nepoznaná. O to větší zkušenost a zábava to byla a o to více také musím děkovat Blaničce za její svatou trpělivost, kterou se mnou měla. Kalhoty se střihnou nahrubo podle čerchované čáry, šije se podle plné. Pokud se Vám nedaří dopočítat správně nohavice, vězte, že mám na sobě dvě vrstvy látky.

A zde již samotný akt střihání. Naštěstí jsem byl chytrý a přinesl si s sebou svoje levácké nůžky.

Kromě Blaničky se v dílně pohybovaly i další ženy. Jednou z nich byla Natálka, zkušený strážný anděl, která mě vždy s úsměvem pochválila za nepřesnou práci a pak ji během chvilky zvládla napravit do profesionální podoby. Vtipné bylo, že kromě ní se v dílně pohybovaly i další paní a všechny měly přirozenou potřebu mi radit a předávat tipy, jak udělat kalhoty ještě hezčí a dokonalejší.

Natálka právě opravuje část střihu v rozkroku, aby se nám dobře podařilo spojit jednotlivé díly kalhot k sobě.

A již šijeme. Tato část mi šla zřejmě ze všeho nejlépe a také pěkně od ruky. Dokonce i navlékání nitě jsem se naučil s přehledem.

 I přes všechnu snahu a měření se nám stalo, že jsem se po dokončení kalhot nebyl  schopný do nich obléknout. Zapomněli jsme totiž vytvořit dostatečnou rezervu pro navlečení přes zadek. Původní střih s tím nepočítal, zřejmě v sobě měl zakomponovaný poklopec. My jsme namísto toho zvolili metodu stahování na tkaloun, která mi je mnohem milejší.

S ještě třesoucí se rukou z párání zaznamenávám, jak jsme ke kalhotám doplnili rozšiřující boční pás. Nakonec se ukázalo, že kalhoty díky němu vypadají mnohem pohledněji a i to, že jim přibylo na vzdušnosti, je ve výsledku plusem.

Když viděla, jak jsem již z několikahodinového zápolení s látkou a nitěmi vyčerpaný, nabídla se Blanička, že mi rozšiřující pruhy přišije sama. Je to zlatá dušička.

(Při všem tom vyčerpání jsem zapomněl na třešničku na dortu a v kalhotách se vyfotit. Fotku tedy doplním dodatečně hned, jak budu mít kalhoty po ruce.)