Už pro ten pocit

Den první:

Na procházce se dostanete mezi kopřivy a vzpomenete si, že prababička se jimi prý šlehala a že po tom byla zdravá. Řeknete si, že i vy chcete být zdraví a že hned vedle Vás vlastně roste jedinečná příležitost, jak toho dosáhnout.

Poprosíte kamarádku, jestli by Vás mohla zmrskat kopřivami. Zatímco trhá kopřivy, svléknete se do půl těla. Kamarádka Vám ošlehá celá záda. Pálí to a štípe. Není to sice příjemné, ale bolest je to rozhodně snesitelná a nedá se říct, že by byla přímo nepříjemná.

V prvních minutách máte záda v jednom ohni. Krásně hřejí a žhnou.

Po několika minutách přejde teplo v mrazení a záda najednou začnou chladit, chvíli skoro až mrznou.

Po dvou hodinách už ani nevnímáte, že se s Vašimi zády něco dělo.

Den druhý:

Záda začnou svědit. Svědí a svědí a nechtějí přestat. Musíte se soustředit na všemožné jiné věci, odvést pozornost.

Den třetí:

Svědí už jen místa, která jste si předchozí den škrabali ve chvíli, kdy jste nekontrolovali ruce.

Den čtvrtý:

Záda již nesvědí, všechno je stejné jako dřív.

Den pátý:

Potkáte babičku a zeptáte se jí, jak to s těmi kopřivami vlastně chodí. Babička Vám řekne, že se šlehají jen nohy kvůli revma.

No, alespoň byl zážitek :).

Na Věčnosti

Dostanete-li se někdy do Znojma, mám pro Vás jeden zaručený tip.
Mezi Masarykovým náměstím a kostelem Sv. Mikuláše se v ulici Velká Mikulášská nachází restaurace Na Věčnosti. Důvodů, proč ji navštívit, je hned několik. Je to vegetariánská restaurace, je v centru, je tam milá obsluha, je to zároveň galerie a mají přijatelné ceny. Důvodem, proč nejít nikam jinam je ale jeden hlavní a tím je jídlo. Je totiž tak dobré, že se člověk úplně zastaví, přestane na chvíli úplně vnímat okolí a soustředí se jen a jen na něj :-). Krémová polévka je opravdu krémová a vskutku vydatná. A totéž se dá říct o haluškách a v podstatě jakémkoliv jiném jídle. Když si k tomu připočtete, že polední menu stojí jen 65,- Kč, nebudete se ani divit, že se na takové jídlo musí dělat rezervace. A našel-li by se přece jen nějaký hnidopich, který by zatvrzele tvrdil, že bez masa to prostě nejde, pak si může dát místní rybu.
Na Věčnosti je zkrátka blaze a hned po první návštěvě jsem pochopil, odkud že se vlastně vzalo to jméno. Označuje dobu, kterou bych chtěl strávit jezením tamních božských pokrmů.