Mysli, než ho sníš! (Think before you eat him!)

Zkuste si dát letos na Vánoce něco jiného, než kapra. Proč to dělat? Čtěte dál.

Vánoce jsou ... - většina by nejspíš doplnila: svátky lásky, klidu, míru, přátelství... . Jenže pro koho? Pro kapry rozhodně ne. Čím si musí kapr projít, než se dostane na štědrovečerní talíř? Nejprve výlov, vypuštění rybníka, kdy se všechny ryby naženou na jedno místo. Pak jsou jako kameny přeházeni do kádí a přepraveni do sádek, kde přes dva měsíce hladoví. Následně jsou, často již zraněni, převezeni do kádí na ulicích. Tady čekají, namačkáni a bez vzduchu, na smrt. Samotné zabití na ulici se ne vždy povede a tak jsou kapři občas doráženi nebo dokonce omráčení porcováni zaživa. Horší možností je, když si lidi vezmou kapra domů živého, mají ho ve vaně a pak ho neodborně zabíjí sami. Vypustit ho do vody je pro kapra taky smrt. Po vyhladovění nemá tukové zásoby a tak zesláblý umírá hlady. Etologické studie jasně dokazují, že kapr stejně jako savci, tedy třeba lidé, vnímá bolest, utrpení a dokonce trpí strachem z očekávané smrti.

Zároveň odvolávání se na kapra jako tradici není oprávněné. Kapr je součástí štědrovečerní večeře necelých sto let, zatímco například houbový kuba má tradici několikasetletou. Navíc lpět na špatné věci jenom proto, že to je tradice, je absurdní.

Co tedy udělat jinak? Nekoupit si kapra. Místo něj si můžete dát nějakou bezmasou pochoutku, třeba já budu mít obalované tofu.

Pro podrobnější informace, návrhy, jak situaci změnit nebo bezmasé recepty navštivte Vánoce bez násilí.

Posypové materiály

Ani nevím, že mě to nenapadlo dřív. Snad je to tím, že v době psaní bylo ještě krásných 10*C a víc. Teď už je to aktuálnější. Publikoval jsem v Časopise Veronica článek o posypových materiálech. Tož tady je...

Čím nahradit posypovou sůl

Zasněžené či zledovatělé chodníky a silnice jsou jedním z tradičních problémů, které musíme každou zimu řešit. Bohužel jsme si zvykli na řešení, které není ani zdaleka optimální. Přitom alternativa existuje a je snadno dostupná.

Technická specifikace posypových materiálů

Pro chemické rozmrazování komunikací se používají v zásadě dva druhy posypových solí. Při vyšších teplotách kolem -7 - -9 °C je to klasická kamenná sůl, chlorid sodný (NaCl), který má omezenou funkčnost při teplotách pod tímto optimem a chlorid vápenatý (CaCl₂), který je univerzálnější (použitelný až do -29 °C). Solení chloridem vápenatým také znamená úsporu posypového materiálu a jde i o méně škodlivou variantu, cena je však přibližně 3krát vyšší. Mezi používaná aditiva patří protispékací prostředek, který zamezí tvorbě hrudek. pH posypové soli se pohybuje kolem pH7 až pH9, směs na bázi NaCl obsahuje kolem 97-98 % této látky, malou část tvoří chlorid hořečnatý (MgCl₂).

Dopad na životní prostředí

Sůl používaná na solení chodníků či silnic škodí nám všem, ale pravděpodobně nejvíce stromům, které důsledkem nadměrného solení chřadnou či hynou. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti v rámci poradenské a expertní činnost zpracoval celkem 50 odborných posudků na úhyn stromů. Nejčastější příčinou chřadnutí lesa byl právě vliv nadměrného solení vozovek v zimních měsících a zatékání solné břečky do porostů (11x).

Výzkumný ústav okrasného zahradnictví v Průhonicích prováděl „Výzkum vlivu posypu vozovek a chodníků solí na městskou zeleň“. Výzkum reagoval na akutní poškození pražských uličních stromořadí. Za dominantního původce odumírání stromů určil solení vozovek. Příznaky jsou – postupné zasychání listů od okrajů k řapíku, jejich odumírání a opadávání, časté rašení nových listů, jejich opětovná nekrotizace a předčasný opad. To může probíhat na celém stromě, nebo jen na nejpostiženější straně koruny. Dalším příznakem je zasychání postižených větví nebo celé části koruny.

Výzkum konstatuje, že způsoby, jak odstranit sůl z půdy, jsou velmi omezené. Jakmile chlorid vstoupí do stromu, musí projít jeho tělem až do listů, kde je ukládán a kde posléze způsobuje zničení listové plochy. Teprve po opadu listů může být listí s chloridy shrabáno a odstraněno. Výsledky výzkumu jasně konstatují, že na stromy sice působí více negativních vlivů (přehřívání, emise, sucho, městské prostředí), které vystupují v komplexu, ale působení soli zůstává jako hlavní příčina tohoto typu poškození stromů. Dokládají to rozbory obsahu solí v půdě a listech stromů, které klesají se vzdáleností stromu od komunikace.

Rozbory ukázaly, že do půdy přímo pod korunou stromu se dostalo vyhrnováním nasoleného sněhu, průsakem, posypem a rozstřikem břečky od 1,16 až do 4,7 kg soli na 1m2.

Ve městech přežívají přesolování stromů nejvíce invazivní akáty, které jsou, co se týká soli, nejvíce odolnými druhy.

V okolí silnic škodí sůl jehličnatým stromům navíc tím, že se od sněžných fréz dostává s odhazovaným sněhem přímo na větvičky. V lepším případě se strom vzpamatuje, často ovšem celý uhyne.

Sůl škodí i ve vodě. Je jasné, že slaný led jednou roztaje, vsákne se do půdy a odteče do řeky, prosakuje do podzemních vod. Poškození může být "pěkně" vidět na čističkách odpadních vod, když větší déšť odplaví zbytky soli do kanalizace a následně do čističky. Tam velké množství soli způsobí "zničení" celého biologického stupně čištění vod.

Sůl škodí i zvířatům, nejvíce to můžeme pozorovat na poškození tlapek našich psů. Volně žijící živočichové ve městě uhynou dříve, než můžeme pozorovat její zdravotní stav, takže nemůžeme zjistit, jaké má na ně solení vliv. Při dlouhodobějším působení pak poškozuje i naši obuv a na oblečení zanechává nepříjemné „mapy“.

Účinnost lze zvýšit relativně novou technologii - posypem skrápěnou solí, kdy se v posypovém voze vytváří vodná směs soli, která po aplikaci snižuje jak spotřebu soli, tak čas nutný na odstranění ledu. Nejnovější možností je použití enzymových přípravků na rozpouštění ledu, které však nejsou používány kvůli vysoké pořizovací ceně. Je však třeba zdůraznit, že v samotném Bezpečnostním listě takovýchto výrobků je uvedeno, že je třeba zamezit únikům těchto látek do prostředí. Tomuto požadavku ovšem nelze v reálných podmínkách dostát, a proto se doporučuje používat méně škodlivé alternativy.

Jde to i jinak

Ačkoliv nabídka není příliš široká, k životnímu prostředí šetrnější náhrady existují. V oblasti chemického rozmrazování to jsou především dva preparáty. Prvním je močovina (CO(NH₂)₂), v Česku prodávaná pod obchodním názvem Aqua gelo. Má podobný rozmrazovací účinek jako chlorid sodný, ovšem bez negativních vedlejších účinků na životní prostředí. Bohužel ale vyvolává většinou nechtěný růst vegetace na okolních pozemcích. Druhým preparátem je CMA (Calcium Magnesium Acetate), environmentálně příznivější alternativa z USA. Ta ovšem za cenu šetrnosti k přírodě platí několikanásobně nižší efektivitou. Oba produkty jsou navíc v porovnání se solí výrazně dražší. Jejich použití je tedy vhodné pouze ve specifických případech.

Mezi inertními (zdrsňovacími) materiály je nabídka výrazně širší. Tradičně lze sypat pískem nebo štěrkem. Ty ale mohou způsobovat zanášení kanalizací. Jejich zpětný odběr sběr je navíc nákladný a ne zcela účinný, což vede k další těžbě. Za nižších teplot lze použít i popel nebo piliny. Struska a škvára pro posyp vhodné nejsou.

Existují také materiály vytvořené přímo k posypu komunikací. Jde např. o posypy na bázi drceného keramického kameniva (jíl bez soli a dalších chemických přísad), které zdrsňují zledovatělé plochy. Jsou účinné i při teplotě mínus patnáct stupňů. Jeden takovýto výrobek, dokonce s certifikátem ekologicky šetrný výrobek, se prodává pod názvem Ekogrit. Je také poměrně lehký, což usnadňuje jeho ruční posyp, ale především zajišťuje, že zůstane na povrchu i když sníh částečně roztaje a znovu zmrzne. Na jaře jej lze zamést a buď jím zkypřit půdu či schovat na příští rok.

V berle

Stalo se, že jsem se ocitl v roli toho, kdo přišel s čertem na guláš. V jedné ruce Knihu hříchů, v druhé velkou berlu. Pro neznalé připomenu, že berla je dlouhá hůl, která je na horním konci spirálovitě zakončená. A právě v této spirále si během přibližně hodinového vystoupení, za čertovského hudrování a recitace mikulášských básniček a písniček, natáhl pavučinku jeden osminohý pašák. Pavučina musela bohužel kvůli preparaci zvonku z konce berly vzít za své, přesto před tímto výkonem smekám.

Sdílej, ne spílej

Nejsem si jistý, zda už jsem podobný článek nepublikoval dříve. Každopádně raději dvakrát než vůbec. Minimálně je to důkaz toho, že mi ta myšlenka v hlavě zůstává a má (alespoň pro mě) význam.

Izraelsko-Palestinský konflikt pro mě není problém, ale příležitost. Mám v hlavě utopickou vizi, kdy oba národy zasednou k dalším rozhovorům a tentokrát se dohodnou. Obě strany budou souhlasit s uskromněním se a tím, že prostor budou sdílet společně. Namísto zabíjení se si budou pomáhat, vytvoří moderní tolerantní společnost, příklad pro zbytek světa.

Vím, těch „ale“ je mnoho, tu myšlenku si přesto držím v hlavě rád.

Vyhánět oheň plamenem

Hitler je nejznámějším rasistou světa. Rasismus lze zobecněně definovat jako přesvědčení, že určitá skupina lidí je nadřazena jiným pouze na základě jejich původu. Největšími obětmi hitlerova režimu byli Židé. A paradoxně právě judaismus je založen na přesvědčení, že Židé jsou vyvolený národ, který si Bůh vybral a bude jako jediný spasen. Na jazyk se mi dere cosi ve smyslu: Vyháněj oheň plamenem, dům Ti lehne popelem (z mojí hlavy). Kdyby si radši místo všech těch nadřazeností a vyvoleností přečetli Hlemýždí příběh...

A protože je toto citlivé téma, doplním raději dodatek:

Jsem krajním odpůrcem rasismu, Židé si rozhodně zemřít nezasloužili, v náboženské tématice se orientuji jen zběžně, mým záměrem není provokace, ale zamyšlení.

Hlemýždí příběh

Byla by to švanda, kdyby to nebyla Švanda.

Opravdu mě to dostalo. Dokonce jsem kvůli tomu nemohl spát, usnul jsem až někdy v půl čtvrté.

Janička je mladá, hezká, nápaditá, svá a svérázná. A podle toho, jak se během té krátké doby, co jsme byli spolu, vyjadřovala je i chytrá a přemýšlí o věcech. Zkrátka prima holka. Jenže jakmile jsme si sedli, dala si ke kafi rum, pak ještě jeden a pálila k tomu jednu cigaretu za druhou.

Trvalo mi to dobrých pár let, než jsem si ujasnil a ustálil svoje názory o tom, jak by to mělo na světě chodit a jak bych se měl a neměl chovat. Cigarety a alkohol do mého světa nepatří. Problém není v tom, že v jejím světě jsou, ale v té sebejistotě jakou zářila, tím jak si byla věcmi, které dělá a říká neotřesitelně jistá. Rozrušilo mě to do té míry, že jsem zapochyboval o svých hodnotových žebříčcích a znovu se nad nimi zamyslel. Ostatně Descartovo „Pochybuji, tedy jsem.“ ani jinou možnost nedává.

Řešení jsem našel v Encyklopedii relativního a absolutního vědění od Edmonda Wellse (fiktivní postava z románu Den mravenců od Bernarda Werbera; jinak se jedná o starodávnou legendu odněkud z Číny):

Byli jednou dva mniši, a ti se procházeli v zahradě taoistického kláštera. Najednou si jeden z nich všiml, že jim přes cestu leze šnek. Jeho druh by ho byl z nepozornosti zašlápl, kdyby ho včas nezachytil. Sklonil se a zvíře zvedl. 'Podívej, málem bychom byli toho šneka zabili. Ale to zvíře představuje život a skrze něj osud, který musí pokračovat dál. Tenhle hlemýžď musí přežít a pokračovat v koloběhu reinkarnací, dalšího a dalšího rození a umírání.' A jemně šneka položil do trávy. 'Ignorante!' zvolal vztekle druhý mnich. 'Tím, že jsi zachránil pitomého hlemýždě, jsi vážně ohrozil saláty, co s takovou péčí pěstuje náš zahradník. Ve snaze zachránit bůhvíjaký život ničíš dílo našich bratří.'

Oba mniši se dali do hádky a ani si nevšimli, že je zvědavě poslouchá třetí mnich, který náhodou procházel kolem. Jelikož stále nebyli schopni se dohodnout, první mnich navrhl: 'Pojďme o té věci povědět našemu velkému knězi, jedině on bude dost moudrý na to, aby mohl posoudit, kdo z nás dvou má pravdu.' A tak se vypravili za velkým knězem, pořád sledováni třetím mnichem, který byl zvědavý, jak celá záležitost dopadne. První mnich vyprávěl, jak zachránil hlemýždě, a tak zachoval posvátný život, ukrývající v sobě tisíce dalších budoucích nebo minulých životů. Velký kněz ho vyslechl, potřásl hlavou a pravil: 'Udělal jsi to, co se patřilo udělat. Měl jsi pravdu.' Druhý mnich vyskočil. 'Jak to? Zachraňovat šneka, požírače salátů a ničitele zeleniny, to že je správné? Naopak bylo třeba hlemýždě zašlápnout, aby se ochránily zeleninové záhony, díky nimž máme denně k jídlu dobré věci!' Velký kněz ho vyslechl, potřásl hlavou a přitakal: 'To je pravda. To se patřilo udělat. Máš pravdu.' V tu chvíli přistoupil třetí mnich, který dosud mlčky všechno z povzdálí pozoroval a řekl: 'Ale vždyť oba mají úplně opačný názor! Jak mohli mít pravdu oba dva?' Velký kněz se na třetího mnicha dlouze zadíval. Zamyslel se, potřásl hlavou a pravil: 'To je pravda. I ty máš pravdu.'