Hlas Vaška Martince

S velkým zpožděním se dostávám k zaznamenání dílny, kterou jsem absolvoval před již téměř měsícem, která mi mnohé přinesla a v jednom směru výrazně otevřela oči. Protože se ale jedná o téma nadčasové, není snad toto zpoždění na škodu.

V půlce března jsem absolvoval víkendovou dílnu s Vaškem Martincem. Vašek je herec tělem i duší, hraním strávil prakticky celý život a teď radí ostatním, jak se v hraní mohou zlepšit. Vůbec jsem nevěděl, co od víkendu očekávat. Předpokládal jsem taneční či prostorově pohybovou průpravu. Nic z toho nepřišlo. Celý víkend jsme se totiž zaměřili na jazykovou průpravu. Pokud tancujete, tak chápete, že to není zrovna standardní věc. Při tanci se totiž nemluví :).

Samotné téma víkendu není ale úplně mimo mísu. Na jednu stranu je pravda, že při tanci je pohybu tolik, že máte často problém to vůbec udýchat, natož do toho ještě něco říkat. Na druhou stranu je ale pravda, že současný tanec je v tomto směru do značné míry nepřirozený. Je to vlastně takové mimství v pohybu. Jde tedy o to najít správnou hranici, kdy to nemusí být přímo mluvené slovo, ale zvukový projev zcela nezmizí. Myslím, že tohle je velký úkol pro současný tanec dneška.

Z víkendu pro mě kromě samotných výstupů v oblasti mluvy vzešlo ještě několik ponaučení a otevřených otázek. Vybírám tři hlavní.

1. V dechu je obrovská a neuvěřitelně opomíjená moc. Podle toho, jakou prožíváme emoci, se i odvíjí náš dech. Jsme-li klidní, dýcháme pomalu a zhluboka. Naopak při rozčílení dýcháme jen mělce a v šoku dokonce jen minimálně. Každému duševnímu stavu odpovídá určitý způsob dýchání. Uvědomujeme si ale, že to funguje i obráceně? Uvědomělým dýcháním můžeme vyvolat určitou emoci. Známý je hluboký nádech pro zklidnění. Já si před představením například nabíjím adrenalin krátkými intenzivními vdechy.

   Na ovládání dechu je ale založeno nespočet dalších umění. První přijde jistě na mysl zpěv. V bojových uměních je zase klíčové umět skrýt nádech, kdy dochází ke krátkodobému uvolnění svalů a tudíž poklesu obranyschopnosti. S výdechem naopak přichází akce. Výkřiky při úderu známé z kung-fu filmů nejsou dělané pro záběr, je to pouze vedlejší produkt intenzity výdechu, který časem získal vlastní přidanou hodnotu. Světově proslulým se stal prof. Stanislav Grof, který experimentoval s jinými stavy vědomí. Nejprve používal k navození jiného stavu drogy, konkrétně LSD. Na rozdíl od jiných k užívání ale přistupoval s mysticko-vědeckou zodpovědností a psychoanalytickými ambicemi. Po čase spolu s manželkou Christinou vyvinuli metodu holotropního dýchání, s pomocí které je možné dosáhnout stavu jiného vědomí i bez drog pouze na základě specifického režimu dýchání. On to upřímně nebyl žádný nový objev, ve východním učení se dechu odedávna věnuje celý systém zvaný pránajáma a práce s dechem je základem jógy a meditačních cvičení vůbec. Grof ale našel efektivní způsob, jak se rychle a účinně dostat do jiných stavů vědomí bez rozsáhlých doprovodných a přípravných aktivit, jak tomu je ve východním učení. Zda je to tak dobře, je otázkou k diskusi.

   Dechem lze tedy ovládat svoje emoce, sílu, stav mysli a dokonce se i dostat mimo běžné vědomí. Přestaňme dech opomíjet a objevme jeho pravou sílu a skryté možnosti. Jediné, co je třeba, je chtít.

2. V předchozím bodu jsem zpěv jako projev dechu nerozvedl záměrně. Během víkendu jsme s Vaškem začali objevovat, že je-li člověk správně veden, vlohy k zpěvu má skutečně každý. Během krátké chvíle – dobrá, trvalo nám to několik hodin – jsme všichni krásně zněli, souzněli a hlasy to byly skutečně plné, vydatné a nesly se do dálky. Stačí jen umět správně dýchat a tento dech ovládnout. A pocit to je skutečně náramný. Kdybyste mi před víkendem řekli, že zvládnu jen polovinu z toho, co jsem předvedl, nevěřil bych. Když jsem ale zněl, připadal jsem si jako král. Díky, Vašku :). Zpěv namísto reprodukované hudby, to je oč tu běží.

3. Třetím výstupem je mluvený projev jako takový, hlavní náplň víkendu. Člověk si ani neuvědomuje, kolika chyb a nepřesností se během řeči dopouští, dokud se na ně nezaměří. Problém spočívá v tom, že standardy kvalitní řeči upadají a tak si toho ani pořádně nevšímáme.

   Pro jistotu doplním zřejmou věc. To, jak mluvíme, není jedno. Mluvený projev je způsob našeho sebevyjádření. A nejde jen o to, aby ostatní rozuměli slovům, která jsme vyslovili, ale i tomu, jak jsme je vyslovili. Umět předat myšlenku slovem, o tom je řeč. V této souvislosti ještě přidávám odkaz. Je to velice zajímavý, pro mě snad i nejlepší střípek z filmu Margareth. Pokud si nechcete potrénovat angličtinu a užít si skvělý herecký výkon Meryl Streep, zde je můj rychlý překlad:

   „Hlídej svoje myšlenky neboť se stanou slovy. Hlídej svoje slova neboť se stanou činy. Hlídej svoje činy neboť se stanou zvyky. Hlídej svoje zvyky neboť se stanou charakterem. Hlídej svůj charakter neboť se stane osudem. Jsme tím, na co myslíme.“

   Je tedy více než vhodné mít svůj mluvený projev na co nejlepší úrovni. Dosáhnout toho samozřejmě vyžaduje dlouhodobou a důslednou průpravu. Jednou z nejtěžších věcí u velkých a abstraktních úkolů je vůbec s nimi začít. Proto přikládám

   Sedmero srozumitelné a kultivované mluvy

   (je od Vaška a věřím, že i když jej zveřejňuji bez jeho vědomí, jistě by s tím souhlasil)

   1. Mluvím na hustém výdechovém proudu, který v toku řeči vydechuji bez přerušování.

   2. Rozlišuji krátké a dlouhé vokály (samohlásky).

   3. Otevírám pusu – proměňuji velikost čelistního úhlu při výslovnosti Í, É, Á, Ó, Ú.

   4. Vyslovuji pečlivě konsonanty (souhlásky) na začátku a na konci slov.

   5. A nevynechávám žádnou ze souhlásek, když se nacházejí ve shluku (např. skrz).

   6. Přízvuk klademe na předložku, kterou vyslovujeme s následujícím slovem jako celek.

   7. Bohatá barevnost hlasu a jeho vědomé ovládání jsou prostředkem výrazu.

Toto je samozřejmě pouze nejstručnější shrnutí, každý bod je možné a vhodné dále rozvést.

Doplňuji několik rad, jak se pravidelně cvičit ve správné mluvě:

• pravidelně trénovat a rozšiřovat dechovou kapacitu

• číst nahlas

• poslouchat sebe i jiné, vč. „odborníků“ v televizi a rozhlase. Hledat co (např. podle sedmera) se jim daří a kde by se měli zlepšit

• vědomě se vždy alespoň pár minut denně snažit mluvit co nejlépe

Laskavost

Laskavost.

Za lepší svět.

Vzkaz Václava Cílka.

Kyslík doporučuje dokument i blog.

Rozhovor uvědomělého Američana s amazonským šamanem

Článek inspirován shlédnutím dokumentu Šamani amazonie. Dokument je možné stáhnout zde. Vřele doporučuji jak blog, tak samotný dokument.

-------------------------------------------------------------------------------

Jednoho dne potkal uvědomělý Američan amazonského šamana. Vedli spolu následující rozhovor:

...

A: „Ano, máš pravdu, moje země těží mnoho nerostných surovin, dřeva a i mnoha dalšími způsoby poškozuje prales. To by rozhodně mělo přestat. Přesto ale není možné říct, že bychom se vydali zcela špatnou cestou. I v naší společnosti je mnoho dobrých a užitečných věcí.“

Š: „Řekni mi o některých z nich.“

A: „Například jsme vynalezli letadla a auta. Můžeme se tak během několika hodin dostat na jakékoliv místo na planetě, třeba já teď sem do Amazonie.“

Š: „Ano, ale k čemu to vedlo? Ztratili jste kontakt s místem, kde žijete nyní. Namísto poznávání jiných krajin byste měli získat lásku k té vlastní. „

A: „Dobrá, ale třeba telefony nám umožňují být na jednom místě a přitom zůstávat v kontaktu s jinými lidmi, ať jsou kdekoliv.“

Š: „Proč potřebuješ mluvit s lidmi, kteří jsou daleko? Nauč se nejprve hovořit s těmi, které máš kolem sebe. Navíc i já mohu mluvit s někým z rodiny, když je na cestě.“

A: „Jak?“

Š: „V mysli jsme propojeni. Slyší mě. Říkám mu, co se událo nového ve vesnici, aby se vrátil, když je to třeba, ... Přístroje nás činí neschopnými, mysl vadne a ztrácí svoji sílu. Na západě si dnes neumíte vyrobit ani základní věci, které potřebujete. „

A: „Máme fungující systém, do kterého všichni přispíváme a který nám zajišťuje vše potřebné.“

Š: „Ano, ale k čemu takový systém vedl? Ztrácíte dnes kontakt s lidmi kolem sebe, dokonce s vlastní rodinou se znáte čím dál méně. Jste závislí na systému, ne na sobě navzájem. A čím je systém větší, tím méně znáte zároveň přírodu, která nás živí.“

A: „To není pravda, poznali jsme mnoho rostlinných i živočišných druhů, pojmenovali je, určili jejich původ i členění.“

Š: „Skutečně? Pojmenuj rostliny a stromy, které jsou právě kolem Tebe. A i kdybys je pojmenoval, samotné jméno nestačí. Je třeba umět je doopravdy znát a využít.“

A: „Náš systém zdravotní péče to umí. Dokážeme vytvořit z rostlin účinné léky.“

Š: „A přesto tyto rostliny nadále ničíte. Navíc i s nimi je západní člověk čím dál slabší, náchylný k nemocem, ztrácí svoji imunitu. Slyšel jsem o muži, který již nesnese dotek slunce.“

A: „Dobrá, jak mám ale tedy žít? Mám se změnit? Následovat myšlení amazonských kmenů?“

Š: „Buď takový, jaký chceš být. Musíš ale pochopit, že ostatní jsou jiní. Nech jiné lidi a zvířata žít tak, jak oni chtějí. Nech přírodu vyvíjet se podle sebe. Tím začni a ostatní samo přijde.“

Reflexe půl roku veganství

Tak je tomu přibližně půl roku, co jsem veganem. O tom, jak se mi to stalo, jsem již psal dříve. Teď bych se rád ohlédl a reflektoval. Úvodem je ale třeba přiznat, že v přísném slova smyslu veganem nejsem. Nikdy jsem nepřestal jíst med, protože k tomu nevidím žádný důvod. Zároveň si jednou za čas (1-2x do měsíce) něco živočišného dám. Pracovně si tento stav označuji jako záměrně nedůsledné veganství. V praxi to znamená, že pokud si vařím nebo vybírám jídlo sám, je veganské. Jestliže se ale ke mně dostane jídlo, ve kterém je například trochu sýra nebo domácí vejce v buchtě od maminky, tak jej přesto s chutí sním. Věřím totiž, že pokud je jídlo připravované s láskou a nebo dokonce s láskou přímo pro mě, dává mu to významnou přidanou hodnotu, která přebíjí nevhodnost některých složek. Jsem tedy záměrně nedůsledným veganem.

Nyní k tomu, jak se cítím, jak se mám a jaké to je. Díky tomu, že jsem přecházel postupně jsem neměl žádné fyzické potíže, jaké se objevily při prvním pokusu (nízký tlak, bolesti hlavy) a o kterých jsem slyšel u jiných. Jsou uváděny jako důsledky detoxikace organismu, tedy je vhodné k nim přistupovat jako k nepříjemným, ale pozitivním projevům. Jinak se cítím skvěle, neztratil jsem ani váhu, ani sílu, ani vitalitu, ani nic jiného, naopak jsem žil aktivně a věřím, že veganství mi životní sílu a lehkost dodávalo. Z čistě kontrolních důvodů jsem byl na prohlídce u lékařky, kde vše sedělo dle limitů. O rozboru krve mi řekla, že je ukázkový. Je ovšem pravda, že jsem často dostával chuť na slané a pak jedl tyčinky či solené arašídy. To rozhodně nebyl krok vpřed. Do jaké míry je to ale důsledek chutí nebo potřeb těla je otázkou. Mohu ale říct, že jsem z hlediska trávení znatelně citlivější a pokud si dám něco nezdravého nebo tláskám jedno přes druhé, žaludek, který na to již není zvyklý, mi dá vždy jasně pocítit, že takhle by to nešlo.

Jinak jsem nejedl podle žádného plánu, ale prostě to, na co jsem měl chuť. Jedl jsem ale pestře a myslím, že tak nějak podvědomě jsem si připravoval věci, které jsem dlouho neměl a cítil jsem, že by byly vhodné. Jídelníček se mi zas o něco rozšířil. Taková ta fáma, že vegetariáni jedí málo věcí a vegani už jen zrní a kořínky, je naprosto zcestná. Nicméně na každém šprochu... v tomto případě to ale podle mě ukazuje na to, že klasičtí masožrouti (pardon za ten výraz) mají pouze hrozně omezený jídelníček, který se omezuje na maso a jednu ze čtyř příloh. Bezmasá jídla jsou ta sladká, maximálně ještě smažák. Přiznejte, kdo jste už někdy vyzkoušeli dýňovou polévku, mangoldové placičky, petrželovou nádivku, pampeliškový salát, celerové řízky, ... Ve skutečnosti tedy vegani mají právě proto, že hledají jiné zdroje příjmu nezbytných složek potravy, jídelníček mnohem širší.

Pokud jde o přijetí společností, musím říct, že lidé kolem mě jsou moc hodní, chápaví a vstřícní. Nejde jen o maminku, která má více práce s vařením, když se jednou za čas objevím doma (což je velká věc a za to moc díky. Stejně tak díky babičce, která se o mě stará stejnou měrou). Ale třeba i někteří kamarádi skauti nebo tanečníci na krátkých společných setkáních přistupují na bezmasou stravu (nebo alespoň společná jídla), byť jsem třeba jediný ve skupině. I za to díky. Důležitější než toto ale je, že už mi lidé kolem mě nemluví do toho, co jím. Nesnaží se radit, poučovat, ani přemlouvat. Snad i já už jsem se zklidnil a obráceným směrem je tomu stejně. Bereme se prostě takoví, jací jsme.

Pokud jde o duchovní záležitosti, mám to s nimi tak, že i když se jim nijak zvlášť nevěnuji, cítím, že sami od sebe přicházejí a že jsem na ně, alespoň na mojí úrovni, připravený. Konkrétně v tomto kontextu že moje tělo je dostatečně pročištěné a připravené. Dost možná je to dokonce tak, že právě proto, že jsem čistý, duchovno se ke mně samo dostává.

Závěrem ještě jedna fáma o tom, že vegani jsou chudí, slabí, podvyživení, dříve umřou a kdo ví, co ještě. Mohl bych odkázat na veganského mistra světa v boxu, iron mana a další. Místo toho si dovolím zůstat na zemi a tak trochu chlubivě ukázat svojí fotku. Samozřejmě, strava je jenom jednou z mnoha složek, které ovlivňují to, jak se cítíme nebo vypadáme, přesto musím říct, že jsem se po fyzické stránce nikdy necítil lépe a silněji.

Go veg!

Jsem v obraze

Ano, vím o tom, že samotné texty bez obrazu jsou poměrně nezáživné a že pokud nebudou doplněny dostatečným množstvím audiovizuálních prvků, jejich čtivost rapidně klesá. Přesto je naprostá většina článků čistě textová. Důvodem je to, že ... jsem líný :). Každopádně přichází změna. Doplnil jsem fotografie k některým článkům z posledního cca půl roku. Nyní se můžete podívat, jak hezky jsme se měli na Triglavu, na Jelení studánce nebo při vystoupení Kavárna. Jasně, chybí tu stále dokumentace dalších akcí či činností. bohužel ne ze všeho mám fotky nebo jsou v soukromých galeriích kamarádů a tak si je netroufám zde publikovat. Přesto věřím, že alespoň tyto potěší :). Teď ještě začít články tagovat...

Kyslík umělcem

Ač to tak rodiče původně nezamýšleli a jsou tím většinou zaskočeni více než já, kdesi v hloubi duše se ve mně čas od času probudí potřeba vytvořit nějaký ten výtvarný počin. Poslední dobou jsem se realizoval většinou formou tance, pro tentokrát bych rád ukázal i kousky jiné. Zkusil jsem kreslit. Před několika měsíci až rokem jsem se pokusil o několik obličejů v manga stylu a podle fotografie o portrét babičky. Ta už v manga není. Bohužel je ale kresba poměrně slabá a proto špatně viditelná. Leč lepší nemám. Včera jsem nakreslil skicu s názvem Rabbit and the laughing fish a řekl si, že už to přece jen na ten blog dám :). Všechno jsou to první nesmělé pokusy a předem přiznávám, že pouze překresluji jiná díla/fota se snahou pochopit princip tvorby.

Závěrem bych rád připomenul dřívější tvorbu zachycenou na starém blogu v galeriích výtvarno a origami. Novější počiny jsou v sekci Moje tvorba.

Rabbit and the laughing fish

Bleskově o tom, jaké to bylo

Výňatek z dopisu Egidce:

Ve čtvrtek jsme vystoupili se Cyranovými botami s Kavárnou a i když to bylo o dost jiné než jsme zvyklí (jiný vypravěč, kytara místo klavíru, nová káva), tak to bylo fakt povedené, hlavně publikum bylo super a měli jsme z nich radost. Nebo aspoň já. No a včera byla Hodina Země, tam jsme zase vystupovali s Nosností. A úplně se to povedlo. Bylo tam strašně balančních věcí a na souhru i na přesnost a vyšlo nám to úplně parádně, profesionální výkon, říkali pak o nás :). A splnila se mi i představa, že přicházím na jeviště, začínám si odkládat oblečení a celý se svléknu (dobře, boxerky jsem si nechal :). Moc příjemné :))).

Následující fotografie jsou z představení Kavárna, výběr z premiéry před pár měsíci.

Indické triky a japonské přísady aneb Kyslík vaří z ničeho a podle všech

I stalo se, že přišla neděle a Kyslík dostal hlad. Neměl ale nakoupeno a tak začal skládat dohromady to, co doma zůstalo. Bylo třeba trochu čarovat, ale výsledek stál za to. Zvolil kombinaci rýže basmati a půlené červené čočky. Na pánev dal mahá koření pro otevření chuti (Eliško, děkuji), zpěnil cibulku a pak použil starý indický trik, který okoukal od Sangity (děkuji) a nedávno mu ho ještě připomenula maminka (děkuji). Přímo na pánev k osmahnuté cibulce přidal na sucho rýži i čočku a pár minut je pražil. Teprve potom vše zalil vodou a povařil. Rýže i čočka se díky tomu uvařily mnohem rychleji. Místo soli okořenil Horalkou – směsí kořenové zeleniny (Sangitko, děkuji ještě jednou) a oregánem. Před koncem přidal podle zkušeností vyučeného kuchaře a spolubydlícího Peťa ještě lněné semínko a rozinky (děkuji). Na závěr dorovnal chuť přesně odměřenou dávkou UME octa (děkuji, Hani). A výsledek? Překvapivě velice chutné a to nejen v rámci možností, ale vůbec. Takže zbývá už jen dodat „dobrou chuť, Kyslíku“ :).