V následujícím příspěvku povím něco o mojí první zkušenosti s půstem. Nejedná se rozhodně o žádný návod a informace o samotném půstu se pokusím omezit. Namísto nich bych se rád podělil o osobní prožitky, které mi půst přinesl.
Hned úvodem musím říct, že celá idea držet půst vznikla poměrně živelně. Začal jsem si o půstu načítat nějaké informace s tím, že zkusím jednodenní půst při úplňku, tedy až za týden. Namísto toho jsem tak nějak samovolně začal s půstem rovnou, aniž bych o tom vlastně věděl, přesněji řečeno moje tělo začalo za mě. Začalo to tím, že jsem měl krátký čas mezi skončením práce a začátkem pravidelného večerního tanečního tréninku. Protože jsem měl hlad, najedl jsem se těsně před tréninkem a pohyb mi později nedělal dobře. Druhý den jsem proto nesnídal a s tím, jak jsem si začal dopoledne načítat informace o postění se, tělo se zřejmě přeprogramovalo a nemělo hlad. Tolik k živelnému začátku.
Dále musím říct, že to doslova půst nebyl. První den jsem totiž nepřestal jíst úplně, pozdě odpoledne jsem měl 1porci suché rýže a večer 4dcl syrovátky. Protože cílem ale nebylo držet nějaký rekord, ale pročistit si tělo, neberu to jako chybu.
Po celou dobu půstu jsem až na drobné výjimky neměl hlad. Krátké chvíle hladu nebyly příliš intenzivní a brzy odcházely. Problém s lákadly v podobě jídla u ostatních mi nedělá vůbec problém. Cítil jsem se celou dobu v pořádku, příjemně, lehce. Zajímavé byly až poslední 4hodiny (pokud počítám začátek v den 0 večer). Jednak mi začínalo být špatně, tělo jako by najednou selhávalo. Začala mě bolet mírně hlava, břicho, bolela mě lýtka. Postupně všechny bolesti intenzivněly. Zároveň jsem se ale stal neobyčejně vnímavějším, především čichově. Šel jsem na jednu vernisáž. Začal jsem cítil lidi kolem sebe. Rozpoznával jsem pachy každého z nich, v hlavní místnosti, kde bylo spousta lidí pro mě bylo takřka nedýchatelně. Všichni měli v rukou skleničky s vínem. Vypařující se alkohol se mi rval do nosu, úplně přebil jakoukoliv vůni vína, plnil mě. Začal jsem se potit, bolesti zintenzivněly. Oddech na toaletách nepomohl, proto jsem se rozhodl jít domů. Cesta, kterou jindy urazím bez povšimnutí, byla najednou náročná. Byl jsem vysloveně vyčerpaný, do nosu se mi dral puch města, především zplodiny z aut. Uvědomil jsem si, že to není tím, že bych byl já nějak supercitlivý, pouze všichni ostatní kolem už jsou na ten nebezpečný puch tak navyklí, že zcela otupěli, přestali jej vnímat. Přesto zde je a všichni jej denně nasáváme. Je to jako s hlukem, který město nonstop vydává a který už dnes považujeme za přirozený. Není.
Každopádně vracel jsem se domů, bylo mi špatně. Z jednoho právě zaparkovaného auta byl puch vycházející z ještě horkého motoru tak silný, že se mi začalo chtít zvracet. Doma jsem se akorát svalil na postel a v pozici, jak jsem padl, jsem usnul. Spal jsem necelou hodinu. Po probuzení mi bylo o něco lépe, ale pořád mi ještě bylo špatně. Již při začátku bolestí jsem se rozhodl přestat. Nyní jsem si napařil jednu papriku a čtyři malá cherry rajčátka. Neměl jsem kupodivu vůbec hlad. Paprika mi nijak extra nechutnala, ale rajčátka byla výborná, šťavnatá. Velice rychle se mi udělalo dobře, tělo se najednou úplně vzchopilo. Po hodině a něco jsem si ještě napařil jedno menší jablko. To bylo naprosto vynikající. Po těchto dvou jídlech jsem se najednou cítil úplně skvěle, plný energie. To byl ale nakonec problém. Chtěl jsem jít spát kolem 2300, nemohl jsem ale usnout. Pořád jsem byl neobyčejně bdělý, pozorný, odpočinutý. Nechtěl jsem se do spánku nutit, tak jsem hrál primitivní online hry, podíval se na film, čekal až přijde únava. Bohužel v 0330 jsem byl stále ještě čilý jako rybička, ani známka únavy. Donutil jsem se jít do postele a pokoušet se znovu usnout. Odhaduji, že kolem 0400 se mi to konečně povedlo. Probudil jsem se kolem 0845, pak se v polospánku snažil ještě znovu usnout. Spolubydlící Peťo měl ale trochu bezohledně puštěné rádio a to mě probralo. Nyní je ráno, cítím se stále naprosto svěže (ale to po ránu asi každý, kdo si nehuntuje tělo a dodržuje základní pravidla zdravého spaní) a nemám vůbec hlad. Přesto se půjdu alespoň trochu najíst. Počítám, že příští úplněk se budu postit znovu.
Několik detailů a postřehů:
Důvod, proč ta celá živelnost byla špatně je ten, že půst musí být vědomý, prožívaný a proto se na něj potřebuje připravit nejen tělo, ale i hlava a ideálně i okolí.
Během půstu jsem většinu času strávil v práci, která je v podstatě kancelářského typu. Zároveň jsem ale jezdil na kole, měl taneční trénink, trénink tai-chi a pomohl jsem vynášet nábytek do 3. patra. Fyzickou zátěž jsem zvládal naprosto bez problémů s jedinou výjimkou. Poslední den večer mě začala bolet lýtka. Podle načtené zkušenosti jiných to bylo pravděpodobně nedostatkem hořčíku. S nocí, byť krátkou bolest odešla.
Během celého půstu jsem nezvykle často krkal, vysloveně jsem cítil i slyšel, že v těle to pracuje. Moč jsem měl zpočátku čistou, druhý den ale najednou výrazně ztmavla. Tělo se pravděpodobně začalo zbavovat toxinů. Možná jsem i málo pil, těžko říct. Na velkou jsem si došel pouze první den ráno, od té doby nic.
Zostřený čich mě výrazně překvapil. Podle načteného by se citlivost smyslů měla zlepšit až po čtvrtém dni. Každopádně byla to velice příjemná, byť zapáchající zkušenost. Příště se na čich budu o to více soustředit, s dostatečnou udělenou pozorností je to neobyčejný smysl.
Je otázkou, kdy či zda jsem měl přestat. Sám jsem pořádně nevěděl, jak dlouho se chci postit. Původně to měl být jen jeden den, pak dva a nakonec jsem chtěl podle teoretických doporučení zkusit tři dny (větší otevření čakrálních cest). Když tělo začalo protestovat, všeho jsem raději nechal. Na první zkušenost toho bylo až až.
Příspěvky
