Going veg aneb otevřený dopis Klárce

Ahoj Klárko,

odpovídám mailem, bude to asi delší než na smsku :). Školení bylo hodně pohodové, ono to asi v zelených neziskovkách ani jinak nejde :))). Po návratu do Brna jsme ještě měli jedno příjemné posezení s klukama z tance - vypadá to na novou taneční skupinu, bude to sranda :).

S jídlem to tak skutečně mám, že již mléčné nejím. Každý se nějak vyvíjíme. Já si ten jídelníček takhle vědomě omezuji přibližně od 18 let. Přichází to tak nějak samo s tím, jak se dozvídám (v poslední době spíš dohledávám) víc o zdraví, stravě a lidském těle vůbec. Spíš nejprve něco začnu vynechávat a pak si z toho až udělám pravidlo. Nejprve jsem začal opouštět ty největší škodliviny jako uzeniny nebo tvrdý alkohol a bylo to především kvůli zdraví. Postupně jsem začal víc sledovat i etické hledisko a vynechávat i jiné věci (třeba "trojková" vejce). Spoustě zvířat se dějí neuvěřitelné krutosti a já to prostě nedokážu vytěsňovat. Tak si zkrátka výrobky vytvořené z těchto krutostí nekupuji, cítím se dobře a i jsem díky tomu poznal spoustu alternativních potravin, takže nejen že nestrádám, ale mám se možná dokonce ještě lépe, než dříve :).

O prázdninách jsem už byl delší dobu vegetariánem. Před cca měsícem a něco jsem zjistil, že už jsem dva týdny neměl nic mléčného a vůbec mi to nechybí. Navíc jsem v té době narazil na poměrně ostrou kritiku mléčných výrobků. A tak jsem si řekl, že se pokusím vynechat mléčné úplně. Zatím se mi to v pohodě daří a tak v tom pokračuji. Takový další přirozený a nezamýšlený krok k veganství :).

Pro někoho je takové omezování se možná extrémní či asketické. Pro mě je to jen přirozený další krůček sedmiletého vývoje. S tím jídlem je to vůbec zajímavé. Máme u nás v Česku strašně moc zvyků a zaběhlých věcí, které považujeme za samozřejmé a správné. Přitom se o české kuchyni ví, jak je nezdravá, Češi jsou národ s největším počtem lidí s nadváhou na světě, skoro každý má nějakou civilizační chorobu. Přitom Ti ale všichni mluví do toho, co jíš a kritizují to. Přitom o tom ale nic neví a sami u sebe by potřebovali pořádně zamést. Teď s tím mým přechodem to zas spousta lidí rychle odsoudila a zkritizovala, aniž by o tom něco věděli. Já jsem třeba před rokem považoval veganství za velice vzdálenou, sotva kdy dosažitelnou nebo dokonce chtěnou variantu stravování. Dnes mi k ní chybí krok dva, cítím se skvěle a neměnil bych. Zvláštní svět.