Odvaha milovat

A přece je na světě krásně,

ač mnozí se stále ještě lásky bojí.

Vlasy si koupu v mracích

a proti zášti zbrojím

A až rozplyne se opar globálního srdcebolu

budeme všichni jeden, zamilováni spolu.

Věnováno 17. listopadu

Něco si přejte, děti, padá hvězda!

Do Ameriky a dál

podzimní oddílová výprava do NPR Karlštejn a okolí

(na fotografie z výpravy je možné podívat se na webových stránkách našeho oddílu, konkrétně zde)

Bylo krásně slunečno a tepleji než v předchozích dnech, když se u klubovny začali scházet první účastníci výpravy. Jednalo se sice o akci celooddílovou, sešli se ale jen ti nejodvážnější. Bábovky zůstaly doma, aby pak hořce litovaly, o co všechno přišly. Opouštějíc rodiče teskně mávající bílými kapesníčky, vydali se dobrodruzi na cestu. Nejprve autobusem do Příbrami, potom vlakem do Srbska, nevelké to vesnice na břehu řeky Berounky. Zde našli svůj prozatímní nový domov v tamní skautské základně. Po chvíli vybalování a zvelebování místa byla na řadě práce. Nejprve přišla na řadu likvidace tíživých zásob potravin v podobě naddimenzovaných svačin, kterými maminky tradičně vybavily své potomky, domnívajíc se zřejmě, že potravin se na Berounsku místním nedostává. Děti se zhostily úkolu s vervou a brzy se již bříška nadívala. Svačinám se však podařilo přežít, alespoň tedy prozatím. Po chvíli oddechu po namáhavé práci však vznikly mezi cestovateli rozpory a skupina se rozdělila na dva zápolící rody Třešňovců a Kotlíků s kravatou. Ty se utkaly v několika disciplínách. Protože však výsledky boje byly prozatím nerozhodné, odložilo se další porovnávání sil na později. Vysíleni kláním, uvelebili se všichni postupně ve svých pelíšcích. Pravidelné oddechování spících narušovalo pouze několik švitořivých dívčích hlasů. Bylo to jistě předešlém klání, které nedopřálo jejich neklidným mladým srdcím zpomalit tep a ostatním kolem užívat nerušeně spánku.

Ranní mlhy zastihly naši skupinu odpočatou a připravenou prozkoumat okolí. Po posílení se snídaní a několikerém zkontrolování výbavy místní samoobsluhy, mohli cestovatelé konečně vyrazit. Plni objevitelských ideálů, snad ani nemohli dát si cíl nižší, nežli objevit Ameriku. Prošli nejprve několik tajemných údolí, kde již listy zahalily v tiché pokoře půdu, jako by snad tušily, že právě pod ní skrývají se jeskyně nebývalých rozměrů a s obsahem dosud nepoznaným. Těm pozornějším z poutníků povedlo se dokonce jednu takovou objevit a nejodvážnější z nich dokonce nahlédli v její nitro. Na bližší prozkoumání ovšem nebyl čas, vpředu prostíraly se cíle významnější. Na rozcestí u Kubrychovy boudy vzdali se dobrodruzi dokonce i možnosti popatřit na nedaleké Bubovické vodopády, jen aby přiblížili se svému cíli o to dříve. Zasloužená odměna na sebe nedala dlouho čekat. Vystoupiv stezkou dalších pár set metrů, naši cestovatelé skutečně objevili Ameriku! Kochajíc se krásou tohoto lomu, někteří padli dokonce do kolen. Ve snaze ujistit se, že se jedná skutečně o stav čisté radosti namísto vysílení, byl rozdán všem přítomným proviant. Ten byl ovšem tak vydatný a dodal sil tolik, že si někteří dovolili tvrdit, že tato Amerika je malá, že chtějí najít větší. Několik hlasů spojilo se v odboj, který vbrzku přerostl ve všeobecné veřejné mínění. Pod takovým tlakem nebylo možno jinak než pokračovat v pouti. A ta že byla náročná. Když však i takové útrapy, jako vodní běsnění v tlumoku jedné z žen, zažehnány byly a někteří naopak posilnili se z místní čarovné Královské studánky, podařilo se skupině dosáhnout dalšího úspěchu - objevili Mexiko! Velikostí bezesporu rozsáhlejší, dokonce i s obstojným výhledem, přesto nebyli odvážní cestovatelé spokojeni. Odhodlaným krokem vydali se dál, aby se jim již po krátké době dostalo odměny nejvyšší. Nalezli Velkou Ameriku! Při pohledu na ni nešlo vyslovit jiná slova než velkolepá, snová či skvostná, dobral-li se již některý z poutníků slov. Po vzájemných gratulacích pustili se objevitelé do náročné práce fotografického záznamu nalezeného objektu. Byly pořízeny snímky z mnoha pozic i úhlů dokumentující jeho rozměry i stav, stejně tak jako přítomnost těch, kteří se o jeho objevení zasloužili především.

Nastal čas oslavit dosažení vytyčeného cíle. A je snad k oslavě takového významu vhodnější místo nežli památník králů, Hrad mezi hrady, Karlštejn? S šumivým vínem v mysli, vydali se poutníci tímto směrem. Sláva o jejich úspěších nesla se bystře krajem. Muži z výpravy byli opakovaně zastavováni mladými dívkami, které s nimi chtěly alespoň pár slov prohodit, jinde zas vesničanky obdarovávaly výpravu jablky, symbolem mladosti a čistoty. Byl-li by na hradě král, snad i on by smekl před těmito cestovateli korunu. Takto mohli současníci po vystoupání na hrad alespoň pohledět na krásu dřívějších časů, nadechnout se vznešenosti, která se v průběhu století rozvolnila v prostý lid.

Na vrcholu slávy vzpomněli si naši cestovatelé na domov, tedy alespoň na ten přechodný. Nyní nastala úmorná, avšak nezbytná cesta zpět. Sestoupiv k řece, začala se výprava ve stylu prapředků osadníků prokousávat podél řeky k výchozímu bodu dnešní cesty. Hustý zarostlý les nahradila dnešní doba překážkou ještě záludnější - asfaltovou cestou. Právě ona svádí svojí pohodlnou prostorností k nerozvážnému povolení pozornosti. Naše výprava se ale touto poslední nástrahou na cestě nenechala zlákat a vědoma si nebezpečí železných ořů, v úzkém šiku bez problému dorazila až do bezpečí základny. Chlácholeni teplem kamen, dopřáli poutníci nohám konečně pokoje, žaludky naplnili moderní italskou kuchyní - těstovinami s omáčkou z Bologně a rozptýleni v malé skupinky, užili si společně zbytku večera v doprovodu drobných karetních i jiných hříček.

V závěrečný den výpravy si vytyčila skupina hrdinů ještě jeden cíl. Vrchol Koda na prostějším břehu řeky již předchozího dne lačně vybízel ke svému zdolání, nyní přišla ta chvíle. Pro poutníky našeho formátu nebyl žádný problém zdolat během chvíle řeku a vzápětí se s vervou pustit do stoupání. Po předešlých cestách kopec náhle působil jako rovina a tak nebylo žádným překvapením, že se celá skupina během krátkého času ocitla pod jeho vrcholem. Zde ještě došlo k porovnání sil v "běhu otočném", kde mohli Gepardi předvést svoji hbitost a mrštnost. Více pozornosti si ovšem získala Kodská jeskyně, která výpravu zaujala jak svojí hloubkou, tak obyvatelstvem. Méně odvážná část skupiny s jekem vzala do zaječích, jakmile zjistila, že v jeskyni sídlí netopýr velký. Většině z nich stačilo pouze slyšet jeho jméno, aby hlučně ustoupila. Bohu díky nepřišel nikdo k úhoně, tedy především netopýr, který byl jako jediný v ohrožení.

Po návratu na základnu zbývalo již vykonat pouze nezbytný úklid. Ačkoliv byla pro některé tato činnost náročnější než celosvětově významné objevy, které předchozí den učinili, jiným se je podařilo zastat a společnými silami se ve výsledku základna blýskala takovou čistotou, že z mnohých úst bezděčně vycházela slova jako "tak čisto tady ještě neměli". Posilněni čočkovou a gulášovou polévku, vydali se objevitelé na cestu domů. Na vlakovém nádraží se střetly s jinými výpravami, které také jistě nelenily. Té naší ale v hlavě navždy zůstanou jedinečné vzpomínky na hřejivé počasí podzimního Českého krasu, Malou a Velkou Ameriku, Karlštejn, ale především na tři nádherně strávené dny s partou přátel.

Přelils, Jiříku!

Se vztahy je to jako s péčí o květiny. Je třeba se o ně důkladně starat a pravidelně je zalévat. Pokud ale lijete vody příliš, květina se v přemíře vláhy utopí.

Jak si Kyslík ušil vlastní kalhoty (fotoreportáž)

Již delší dobu jsem toužil ušít si vlastní kalhoty. Dokonce jsem si koupil i úžasnou látku ze 100% lnu, ale pak jsem ji založil a zůstala dlouho schovaná v šuplíku. Když jsem (znovu)poznal Blanku a její dovednosti, věděl jsem, že čas tvorby kalhot brzy přijde. A taky že ano.

Jako pracovní zázemí nám posloužila výtvarná dílna Masarykova onkologického ústavu. Jenom krátká odbočka - na všech pacientech, kteří do dílny zašli, bylo jasně vidět, jak jsou rádi, že mohou na chvíli vypadnout ze svých pokojů a z nemocničního prostředí, jak jsou tam šťastní a spokojení. Pokud by něčeho v nemocnicích mělo být víc, pak právě takových dílen.

Po dlouhém hledání po Burdách jsem nakonec našel jakýsi dámský střih na kalhoty, který konečně po několika úpravách začal vypadat jaksi přijatelně mužsky. Pomocí průsvitného papíru jsem přenesl střih na látku.

Šití je pro mě terra incognita, krajina nepoznaná. O to větší zkušenost a zábava to byla a o to více také musím děkovat Blaničce za její svatou trpělivost, kterou se mnou měla. Kalhoty se střihnou nahrubo podle čerchované čáry, šije se podle plné. Pokud se Vám nedaří dopočítat správně nohavice, vězte, že mám na sobě dvě vrstvy látky.

A zde již samotný akt střihání. Naštěstí jsem byl chytrý a přinesl si s sebou svoje levácké nůžky.

Kromě Blaničky se v dílně pohybovaly i další ženy. Jednou z nich byla Natálka, zkušený strážný anděl, která mě vždy s úsměvem pochválila za nepřesnou práci a pak ji během chvilky zvládla napravit do profesionální podoby. Vtipné bylo, že kromě ní se v dílně pohybovaly i další paní a všechny měly přirozenou potřebu mi radit a předávat tipy, jak udělat kalhoty ještě hezčí a dokonalejší.

Natálka právě opravuje část střihu v rozkroku, aby se nám dobře podařilo spojit jednotlivé díly kalhot k sobě.

A již šijeme. Tato část mi šla zřejmě ze všeho nejlépe a také pěkně od ruky. Dokonce i navlékání nitě jsem se naučil s přehledem.

 I přes všechnu snahu a měření se nám stalo, že jsem se po dokončení kalhot nebyl  schopný do nich obléknout. Zapomněli jsme totiž vytvořit dostatečnou rezervu pro navlečení přes zadek. Původní střih s tím nepočítal, zřejmě v sobě měl zakomponovaný poklopec. My jsme namísto toho zvolili metodu stahování na tkaloun, která mi je mnohem milejší.

S ještě třesoucí se rukou z párání zaznamenávám, jak jsme ke kalhotám doplnili rozšiřující boční pás. Nakonec se ukázalo, že kalhoty díky němu vypadají mnohem pohledněji a i to, že jim přibylo na vzdušnosti, je ve výsledku plusem.

Když viděla, jak jsem již z několikahodinového zápolení s látkou a nitěmi vyčerpaný, nabídla se Blanička, že mi rozšiřující pruhy přišije sama. Je to zlatá dušička.

(Při všem tom vyčerpání jsem zapomněl na třešničku na dortu a v kalhotách se vyfotit. Fotku tedy doplním dodatečně hned, jak budu mít kalhoty po ruce.)

Babiččin staročeský mazanec podle Haničky (fotoreportáž)

Na Velikonoce jsme spolu s Haničkou pekli mazanec...

Nejprve je třeba si podle kuchařky připravit všechny ingredience. Všimněte si bio špaldové mouky. Díky ní získal mazanec jedinečnou vynikající chuť.

Všechno umístíme bez Lady a skladu do jedné mísy...

... a důkladně promícháme. Podle chlebové taktiky by mělo těsto pěkně pufat.

Správě uhnětené těsto by mělo vypadat takto krásně lákavě.

Těsto schováme pod utěrku s kačenkami a necháme někde v teple cca 45min kynout. Na utěrce mohou být i slepičky a kuřátka nebo pejsek s kočičkou.

V mezičase můžeme připravit například francouzské brambory s tofu a zeleninkou. Na závěr posypeme slunečnicovými semínky. Obecně jakákoliv semena a ořechy výrazně zvyšují přidanou hodnotu jídla, jak chuťově, tak nutričně.

A ještě jeden pohled na připravenou dobrůtku.

Již vykynuté těsto si upravíme na hady...

... z nichž pak splétáme vánočku. Ano, stále se ještě nacházíme v receptu na mazanec, ale tohle byla větší sranda, tak proč trochu nezměnit postup :)

Forma, jakou bude mít mazanec na pekáči, je již na Vás.

Před vražením do trouby ještě nutno potřít vejcem. Vegani mohou jak do těsta, tak na potření využít vajahit. Průzkumy říkají, že takový mazanec chutná ještě lépe ;).

A pak už pečeme a kocháme se :).

Hotový mazanec spolu s jeho autorkou.

Zkuste jej taky upéct, Vánoce už se blíží :).