Živější, než si myslíte.
Bydlím necelý měsíc na nové
adrese. Pokoj, ve kterém teď sdílím místo, je orientovaný do
vnitrobloku. Pozoruji, co se děje za oknem. V objetí řadových
bytových domů jsou na malém prostoru namačkány zahrádky, jedna
těsně vedle druhé. Majitelé se i na takto malém kousku snaží
obhospodařovat si to svoje.
Mám ze sebe radost. Bez pomoci jsem
poznal brkoslava. Přistál na chvíli na plotě a koukal, co by se
tak dalo dělat, sebrat, získat. Teď koukám na strakapouda, jak
pročesává jednu starší jabloň. Pečlivě proklovává mezírky,
hledá koho sníst. Jabloň je ráda, cítím to z ní. A pak je
sranda pozorovat kluky kosáky, jak se honí vedle na trávě.
Je dobré znát ostatní bytosti kolem
nás. Když je dokážeme poznat, jsou nám bližší a o to lepší
vztah pak s nimi můžeme mít. Začít s ptáky je sranda, protože
jsou veselí a dělají ptákoviny. Ale i ostatní jsou fajn.
Byl jsem na několika přednáškách v
rámci veganfestu. Znovu přemýšlím, čím to je, že jsme natolik
apatičtí k tomu, jaké krutosti se dějí bytostem kolem nás. Jak
to, že moje rodina i kamarádi, jinak velice hodní a citliví lidé,
zcela vědomě ignorují, co se děje kolem nich. Zprávy o způsobech
zacházení s hospodářskými zvířaty doslova nechtějí slyšet,
odmítají se na toto téma bavit. Kde se stala chyba?
Možná je to právě tím odcizením
od přírody. Již nežijeme s ní, ale vedle ní. Rozčleňujeme
svět na ten náš a ten přírodní. A ve světě lidí jsme
zavaleni informacemi, jsme přetíženi, nezvládáme zpracovávat
všechno. Proto řešíme jen věci, kde nás vysloveně tlačí bota
nebo jsou nám příjemné. Ostatní musí počkat. ?.
Začalo sněžit. První vločky jsou
ty nejveselejší, protože mají nejvíc postoru a mohou nejvíc
řádit. Později, jak jich přibývá, již více vnímají i ty
ostatní kolem sebe. Myslím si, že vločky jsou rády, když mohou
zdůraznit svoji individualitu, ačkoliv fakt, že jsou součástí
celku, neustále vnímají a i ten je jim příjemný.
Příroda je živější, než si
myslíme. Dovolím si použít silná slova Vlastimila Marka z
předmluvy ke knížce Masaru Emota: „(…) Dnes právě tak víme,
že babky kořenářky měly pravdu, když tvrdily, že některé
rostliny se musejí sbírat ráno, jiné večer nebo dokonce při
novoluní (obsah některých léčivých látek je v tu kterou dobu
až několikanásobně vyšší). Že když 'čarodějnice' vařily
lektvary ze žab a mloků, získávaly velmi silné halucinogeny. Že
objímat stromy je zdravé a energetizující (jednoduchým způsobem
se dají měřit elektrické proudy, které, jaké překvapení, jsou
na jaře a v létě velmi intenzivní, v zimě a v nemoci minimální,
viz geofyto elektrické proudy a práce ing. Vladimíra Rajdy). Že
šamané věděli, co dělají (viz holotropní terapie a práce
Stanislava Grofa) a proč přitom používají zvuk (viz bioakustika
a Sharry Edwardsová a zjištění, že klesající zvuk hlasivek
odstraňuje emoční bloky a že ve svém hlase každý máme
informace o svém minulém i současném, a tedy i budoucím
zdravotním stavu). Že mluvit s pokojovými květinami rostlinám
neobyčejně prospívá (a že kytky reagují zvláště na negativní
myšlenky člověka, viz práce Cleve Backstera). Že stromy i
rostliny mají své obranné strategie proti škůdcům a nějak
komunikují. Že nervová centra kolektivně žijícího hmyzu a
mozky ptáků a savců produkují tutéž sjednocující frekvenci (u
lidí je to kolem 40Hz), kterou sami u sebe nazýváme vědomím (viz
Robert Polack). Že zvuk lze vidět (kymatika, viz Hans Jenny) a
jednotlivé čisté frekvence pak na desce v prachu či písku
vytvoří dokonale organické tvary (s čímž souvisí i teorie
Ruperta Sheldrakea). Atd. atd.“
S revolučním objevem přišel právě
i Masaru Emoto, který na krystalech vody zdokumentoval, že voda
vnímá a reaguje na své okolí, na to kde je, co se s ní děje,
ale i na myšlenky bytostí kolem ní. I o tomto je možné dozvědět
se více v zajímavém ruském dokumentu o
vodě.
A tak hladím kytičky v pokoji,
povídám si s vodou a přijde mi to naprosto normální. Je to
neskutečně krásný svět, ve kterém žiji a to cítím, že jsem
teprve před branami toho, co mě v tomto životě ještě čeká a
otevře se mi.
O to víc mě pak mrzí, že nemohu
tuto radost sdílet s ostatními lidskými kamarády. Chápu, že
každá bytost je v jiné části svého vývoje a že si každý
potřebuje projít jinými zkušenostmi a mít své vlastní
prožitky. Copak je ale natolik těžké začít vnímat, že jen
kvůli uspokojení vlastního chtíče zažívají desítky milionů
jiných bytostí peklo na zemi? Můžeme se snadno podívat na
spoustu videí (PETA,
Michal Kolesár,
Svoboda zvířat, OHZ).
Všichni víme, že toto existuje. Víme, že to je naprosto špatně
(kdo vydržel dokoukat alespoň jedno video?). Víme, že toto by
mělo skončit. Věty jako „ale když já to maso mám tak rád“
nebo „jestli já přestanu jíst maso nebo ne stejně nic nezmění“
mi pak najednou přijdou jako slabé argumenty.
Je jednoznačně prokázáno, že ze
zdravotního hlediska je vegetariánství i veganství nejenže
zdravotně nezávadné, ale dokonce zdraví prospěšné a to pro
všechny bez rozdílu. Veganská strava je běžně dostupná, jak
recepty, tak hotová jídla, je vzhledná i chutná. Finančně
vychází dokonce levněji. Duchovně pročišťuje a rozvíjí.
Jediné, co nám tedy brání, je
vlastní vůle. Začít je možné již dnes hned teď. Není třeba
okamžitě přejít na veganství, je možné postupně opouštět
jednotlivé položky a poznávat jiné, rostlinné. Správný přístup
je podle mě do ničeho se nenutit, nechvátat a když nevím, tak se
zeptat zkušenějších. Jde to, stačí chtít.
Moc si přeji, aby moji blízcí
poznali svět, ve kterém žiji, tu citlivost, vzájemné souznění,
lásku, vděčnost, hloubku všeprostupující životní energie a
fascinující dobrodružství při jejím poznávání. Moc si přeji,
aby takový svět nahradil ten dnešní plný apatické krutosti a
materialistické nudy. Moc si to přeji.
Příspěvky
