Podle úrovně bydlení se na Haiti dá poměrně snadno a přesně
určit, jak na tom daný člověk je. Střechu nad hlavou zde mají všichni, i kdyby
to měla být jen nejnuznější bouda. S bezdomovcem v pravém slova
smyslu jsem se zde nesetkal.
Úplně nejchudší lidé si staví boudy z kmenů, které
pospojují a na stěny i střechu použijí palmové listy, které mezi sebou
propletou. V podstatě z nich vytvoří pevnou a neprůhlednou látku.
Stejné pletení jsem viděl jednou v Trosečníkovi, jinak nevím, jak to
připodobnit. Prostě jednoduché levá přes pravou, pravá přes levou.
Když mají lidé víc peněz, tak dají na střechu vlnitý plech.
Stěny buď zůstávají palmové, nebo použijí přírodní materiály z okolí. Tím
již v podstatě vzniká tradiční obydlí velké části Haiťanů. Vytvoří se
dřevěná konstrukce. Do prostor na stěny se postupně vyskládávají kameny a hlína,
dokud stěna nevyroste až ke stropu. Takto se postupně udělají všechny čtyři
stěny, samozřejmě s dírami na okna a dveře. Běžnou rozlohu má jeden dům
15-20m2. Střecha je většinou z vlnitého plechu, někdy palmová.
Podlahou je udusaná hlína. Zvenku se pak ještě nahodí hliněná omítka a domek
nakonec vypadá docela pohledně. Ač si o tom můžeme myslet svoje, uvnitř mají
místní uklizeno a čisto, především postele jsou v úhledném stavu. A že tu
mají postele nádherné, protože řezbáři jsou tu velice šikovní. Ono taky dřevo
je vzácné a drahé, takže si chyby si nesmí dovolit.
O úroveň výš je betonování. Od zemětřesení v roce 2010
mnozí odmítají obnovit svoje domy stavbou z přírodních materiálů, protože
se bojí, že by na ně při příštím zemětřesení spadly. Volí proto železobeton,
který zemětřesení přestál. Staví se v podstatě jako u nás. Udělá se základ
a na něm se postupně vybetonují stěny. Armatura je pouze z drátů, mříže
nemají. Dráty, které mají kolem 8m přepravují po městě různě, většinou je ohnou
napůl, zaháknout za kolo nebo motorku a vláčí je za sebou. Protože železo je
těžké uříznout, je běžné, že armatura z budovy trčí do vzduchu třeba metr
vysoko. Možná to má jiný důvod či mají plány jednou přistavovat, nejsem
architekt. Střecha zůstává buď plechová (a pak je uvnitř až do noci vedro) nebo
je betonová. Když se staví betonová střecha, pažení se dělá z mnoha zvlněných
kmenů, které se pod střechu napěchují.
V domech většinou není zavedená voda, záchod je suchý
venku, elektřina také chybí. Ale vše záleží na bohatství majitele. V areálech,
které staví „bílé“ NGO. Jsou standardem právě betonové budovy s pevnou základnou
a betonovou nebo plechovou střechou. Voda i záchody jsou zavedené, ale nenechte
se zmást, WC končí v lepším případě v děravém septiku a trubka z umyvadla
a sprchy za stěnou prostě končí a voda vytéká na zem, kde už se z ní naučili
pít slepice a psi. Elektřina běží přes zásobu v podobě hromady autobaterek
a pouští se na omezený čas, většinou na pracovní dobu a večer.
Dveře jsou stejné jako u nás, jen klika je americká, kulatá.
Někdy se zavírá na petlice. Okna jsou v naprosté většině případů jen díry
ve zdech, které jsou v lepším případě přetažené síťkou proti komárům.
Lepší okna jsou dělená na menší zkosené průzory nebo jsou složená z malých
skleněných tabulek uspořádaných ala žaluzie.
Pokud je někdo opravdu bohatý, staví z železobetonu dům,
který má i patro, je vybavený na evropské úrovni (elektřina, voda, sociální
zázemí) a nejbohatší mají skleněná okna jako u nás. V kancelářích velkých
organizací jako jsou UN nebo FFP mají šéfové dokonce klimatizaci.
Na Haiti existuje malá skupina nechutně bohatých lidí, kteří
mají bydlení, o jakém jiní (v Čechách) jen sní. Nádherné obrovské vily s klimatizací,
satelity, uvítací bránou a příjezdem, zahradním posezením a většinou i vlastní
pláží s molem, kde kotví jachta. Ale to je svět sám pro sebe.
Pozemek kolem domu si ti, kteří jej mají, ohraničují plotem
z propletených klacků a kameny. Bohatší používají živé ploty z kaktusů,
které jednou za čas zastřihnou. Kaktusové ploty mi přijdou jako parádní nápad,
protože jsou opravdu nepřekonatelné a každý se jim obezřetně vyhýbá. Nejbohatší
staví kolem svých pozemků zdi z cihel a armatury. Standardní výška je 3,5m,
ale často jsou stěny vyšší, klidně i 5m. Na vrchu trčí armatury a je nahusto
namotaný ostnatý drát nebo alespoň položené střepy.
Úroveň bydlení se dá také poznat podle domácích zvířat.
Bohatí mají na dvorku psa či dva a nejbohatší dokonce kočku.
Doplňuji fotografie pro lepší představu:
Doplňuji fotografie pro lepší představu:
Zde bydlí nejchudší obyvatelé Haiti v odřízlých osadách stranou všeho.
Tradiční domky se střechou z palmových listů a hliněnou omítkou. No řekněte, nevypadají útulně?
Dům pro bohatší je postavený z železobetonu. Uvnitř je na podlaze dlažba. Konkrétně tento dům byl původně určený jako nemocnice. Až po dostavení místní zjistili, že dům sice mají, ale doktor jim chybí.
Kostel v Mole Saint Nicolas patří mezi ty pohlednější. Všimněte si ale střechy. V katedrálách to řeší tak, že střechu schovají palubkami.
Vesnická škola. Toto je extrém, ale zase to vypadá romantičtěji. Normálně je škola celý areál s velkou budovou s mnoha třídami stejně jako u nás.
Malotřídka z předchozího obrázku při pohledu zvenku. V popředí je vidět nedávno zastřižený živý plot z kaktusů.
Děkuji za přínosný článek, to jsem nevěděla, že takhle se žije na Haity, chtělo by to i fotky na dokreslení atmosféry. Ale vidím, že lidé u nás by potřebovali na pár dní na Haity, ale ne na dovolenou, ale bydlet tam. U nás má každý barák velký jak hrad a pořád je nespokojen.
OdpovědětVymazatJá věděla, že tu něco bude! A bude tu i fotka kaktusového plotu?:) Neemo
OdpovědětVymazat