Strava

To, co lidé na Haiti jedí, vychází ze tří hlavních kritérií - Haiti je tropický ostrov, zemědělská produkce nezvládá uživit všechny obyvatele, takže se jídlo dováží, a poměrně blízko jsou USA, které se snaží Haiťané tak trošku napodobovat.

Jí se stejně jako u nás třikrát denně, přičemž hlavní jídlo je oběd. Ten se podává mezi 1200-1400 a skládá se pouze z jednoho chodu. Někdy to je hlavní chod jako v Česku, výjimečně je pouze polévka. Snídaně bývá často teplá a vydatná, večeře naopak téměř vždy studená a skromná.

Základem stravy na Haiti je rýže s fazolemi. Buď jsou promíchané v jednu směs nebo dostanete rýži a k tomu fazolovou omáčku. Jinou možností přílohy jsou ještě zeleninové banány. Ty jsou na rozdíl od těch, které známe u nás, za syrova nepoživatelné a bez chuti. Po uvaření chutnají trochu jako brambory. K příloze dostanete omáčku a zeleninovou směs. V omáčce jsou většinou nasekané kusy masa, občas je maso v podobě většího kusu na samostatném talířku vedle. Když říkám maso, tak myslím z 90% kozu. Zbylých 10% jsou ryby. Bohatí mohou sehnat i jiné druhy masa jako kuřecí nebo hovězí. Dají se koupit v supermarketech, o čemž později. Objednat si ale jiné maso v restauraci je dost riskantní, protože jim většinou dlouho leží ve špatně chlazené ledničce a jeho zdravotní nezávadnost je přinejmenším sporná. Takže rýže s fazolemi na stokrát jinak, k tomu koza nebo koza. Občas je polévka ala bramboračka, kam se kromě brambor a masa dávají i noky z těsta neznámého původu.

K snídani jsou velice oblíbeným jídlem špagety se sardinkami. Když nejsou sardinky, tak alespoň něco jiného slaného. Pokud jsme si snídani dělali sami, byla stejná jako Haitská tradiční večeře, tedy pečivo s banánem, avokádem nebo taveňákem. K večeři výjimečně bývá i sladká kaše, zřejmě kukuřičná, a pečivo. Pečivo je stejné jako u nás, bílé a pečou si ho místní sami. Byli jsme se podívat do jedné pekárny a to byla paráda. Obrovská hliněná pec se nejprve pořádně vytopí a pak se do ní dávají plechy s houskami nebo chleby jeden za druhým. V místnosti se během roztápění dělá těsto, připravuje se na plech a povídá se. Je to takové příjemné místo pro scházení se – u ohně, u jídla, spolu a navíc se dělá něco smysluplného a výnosného.

 Jinak si toho místní sami moc vypěstovat neumí. V několika úrodných nížinách se pěstuje rýže. Výš jsou sem tam banánová nebo kukuřičná políčka, ale tím to končí. Místní umí posbírat volně rostoucí plody – mango, avokádo, kokosy. Jinak jsou prakticky odkázáni na dovoz potravin ze zahraničí, především v podobě humanitární pomoci.

To ovšem neznamená, že se na Haiti nedají sehnat věci stejné jako u nás. Potraviny se prodávají nejčastěji na ulici. Prostě někdo vyskládá věci na zem a sedne si vedle nich. Když může, položí je alespoň na nějakou látku nebo kus kartonu. Většina pouličních prodavačů má ale stůl, na který položí mísu a v ní má potraviny schované. Samozřejmě chybí jakékoliv cenovky, protože každý ví, kolik co stojí. Navíc pro lepší počítání je cena všech základních potravin stejná, totiž 1haitský dolar za kus.

Když už se někdo opravdu vypracuje, tak prodává potraviny v obchodě, což je většinou jakákoliv bouda či boudička, ve městech ale někdy i normální dům. Pro bohaté jsou k dispozici klimatizované supermarkety evropského stylu. Je to opravdu úplně stejné jako u nás. Tedy až na chlápka s brokovnicí u dveří, který vám nedovolí vstoupit dovnitř s batohem. Jinak si vezmete normálně košík, vybíráte věci v regálech, máte u nich cenovky a na obalu informace o produktu. Na konci je paní za kasou s pojízdným pásem a čtečkou na čárové kódy. Je možné platit kartou. Popisuju to tak obšírně, protože takový obchod se na Haiti hodí asi jako Kim Čong Un do Mezinárodní ligy žen za mír a svobodu. Hlavně je ale třeba vědět, že na Haiti se jídlo dováží a kromě taveňáků a chemických sušenek seženete všechny speciality právě v supermarketech. Ovšem tomu taky odpovídají ceny. Jídlo se vyrábí v západní Evropě, takže zaplatíte západoevropskou nákupní cenu, připočtete dovoz a ještě peníze pro supermarket a simsala bim, nejvyšší cenu za evropské potraviny platíte v Karibiku v státě zápasícím o titul „nejchudší zemi světa“. Je libo francouzský sýr, britské chipsy nebo nuttelu z Německa?

Zpátky do reality. Naprostá většina Haiťanů na toto samozřejmě nemá a tak žije z ruky do úst. Výhodu to jednu má. Všechno jídlo je místní, bio a vždy čerstvé. No nestojí už jenom proto se na Haiti přestěhovat? J

Nevšední zážitek s kohoutem:

V hlavním městě trávím teď nějaký čas v Scheutistickém semináři, kde po dvoře volně běhají slepice, kohouti, kočky a psi. Několikrát po sobě mě vzbudil ráno kohout a jeho kokrhání. Přál jsem si, aby ten syčák přestal kokrhat a nechal mě jednou v klidu dospat. O tři hodiny později vidím místního pána na výpomoc, jak spokojeně prochází kolem po chodníku. V ruce mu visí bezvládné kohoutovo tělo. Když v poledne zvoní k obědu, podává se rýže s fazolemi… a kohoutem. Dej si pozor, co si přeješ, …